Polibek života

Jen tak...

Poslouchej řev racků
a otevřít okno do mrazu zkus,
postav pyramidu z klacků,
jen přírodě věř, má vkus.

Nech déšť po kapkách stékat,
po vlasech, řasách i tvářích,
nemáš důvod, ani chuť spěchat,
znáš východ slunce i krásný hřích.

Do dlaní polož unavenou hlavu,
do dlaní z jehličí a mechu,
je krásně, slyšíš šumět trávu,
usni a naslouchej větrnému dechu.

Poznáš, kde peřej se ztrácí,
kam řeka chodí spát,
kudy rosa i slunce se vrací
a proč hvězda na stráži musí stát.

Životu i lásce upřímně se směj,
nevíš, kdy zkončí, kdy začne,
jen oboje vskutku prožít si přej,
neotáčej se zády. I když, proč ne?

---