Anastáz Procházka (absurdní povídka)

1. 11. 1993 Anastáz Procházka šel z železářství domů. Najednou z ulice vyrostl zdroj nuceného kmitání a chudáku Anastázovi udělil frekvenci. Procházka stojí (dá-li se při 2 000 kmitech za sekundu ještě hovořit o stání) a očividně se klepe. Jindy rušná křižovatka je najednou bez života, i semafory pohasly. Jenom usmolené dítě se blíží k třesoucímu se Procházkovi. ”Pane, nechcete pomoct?“ Anastáz chtěl něco odpovědět, ale jenom dítě poplival. (Zkuste mluvit v té děsivé frekvenci!) Dítě se, zcela vypočítatelně, pozvracelo a uteklo. Anastáz se snažil dojít domů, najednou o několik centimetrů vylevitoval a převládl v něm pocit, že se klepe celá Praha. A jak se tak všechno vrtí, nikdo neví, co počít dál. Procházka naštěstí hbitě hmátl po kladivu, které zrovna letělo kolem, a udeřil. Dodnes se vedou spory, kam vlastně ta obrovská rána dopadla. Jestli Anastáz trefil sebe, město nebo obojí. Neprokazatelným faktem zůstává, že třesení ustalo, ulice ožila, semafory zablikaly, dítě umřelo, kladivo odletělo a Anastáz Procházka si odešel spravit tekoucí bidet.

---