Love story

CERVEN 1995 Neunesl jsem to. Dozvedet se neco takoveho – to je zlom v celem dosavadnim zivote. Ja jsem veril, ze je Filip muj syn, byla to pro mne samozrejmost… Odesel jsem od Pavly i od Filipa. Pavlu stale miluji, i Filipa, ale po tomhle s nimi nemohu zit. Vim, ze Pavla patri tomu Liénardovi, nebo jak se jmenuje – a ja se nedelim. Bylo to jaksi samozrejme, ze budeme zit spolu, kdyz Pavla otehotnela, ja byl sam, ona byla sama – a stale nas poutaji vzpominky. Tech se nezbavime, ja urcite ne. Od svych sedmnacti let miluji jednu zenu – Pavlu. V posledni dobe jsme se hadali. Pavla zdedila male bohatstvi a chtela do Australie, i s Filipem. Nevedel jsem proc. Bylo to takove zahadne – chtela pryc beze mne, s Filipem a co nejdrive. Ja ji nechtel pustil, kdyz, tak aspon bez Filipa, ale neslo to. Vypadalo to, jakoby neplanovala navrat. A pak jsem se dozvedel proc. A to byl konec. Ted jsem na chate. Vcera tady byl Tom, muj bratr. Dozvedel jsem se, ze Pavla odletela do Perthu presne podle planu. Nikdy ji na mne nezalezelo, snad jen do te doby, nez odjela do Francie. "Jsi moje, Pavlo," rekl jsem ji kdysi davno ze zertu, "at delas, co delas, osudu se nevzepres. Byli jsme si souzeni!" Skoda, ze to byl jenom zert. Ted tady budu zivorit bez Pavly. Bez Filipa. Sam. Ale byli jsme stastni, to se neda poprit. Tenkrat, kdyz mi bylo sedmnact a take potom, tech pet let, kdy jsem si myslel, ze je Filip muj. Myslim, ze tolik let stesti na jeden lidsky zivot staci, ale nebyl bych clovek, kdybych se s tim spokojil. Ze preci jen odletela, to me ranilo. V skrytu duse jsem doufal, ze ji muj odchod primeje, aby si to rozmyslela. Pavla byla vzdy takova – tvrda, neustupna. Co rekla, to udelala. Ranilo me to, ackoliv jsem vedel, ze kdyz rekla, ze odleti i s Filipem tehdy a tehdy, tak bylo jasne, ze tehdy a tehdy take odleti a Filipa tu urcite nenecha. Jsem na ni zavislejsi, nez si myslim. Bude mi chybet. Vzal jsem si praci sebou – prekladam – a snad to tady nejak preckam. Na chate! Vsechno mi tady Pavlu pripomina, ale nechci jit jinam. Vzpominky… Jsou tady vsude. Na schodech – kolikrat jsme tady sedavali a divale se dolu do strane na Otavu. I ted jsem tu pisnicku slysel – tady jsem ji Pavle castokrat zpival, s kytarou. "Salome, netanci nechces-li, Salome, hoste uz odesli…" U velkeho smrku – kazde leto jsme tam meli stan. Tam to take zacalo – pri kradmem objeti za tmy pod spacakem. Vzpominky… kdo jim odola? Listuji v mem starem sesite. Preckal leta schovany za tramem na pude. Plazil jsem se tam, abych ho nasel a vytahl na svetlo. Dotedka tam lezel bez povsimnuti – nepotreboval jsem ho, protoze jsem mel Pavlu den co den na ocich. Zase je mi sedmnact a Pavle patnact. Strucne zaznamy ozivaji pred mym vnitrnim zrakem. Leto roku 1982. Nakonec to neni tak davno. Jeste nejsem stary. Nedavno, 21. brezna, jsem oslavil sve tricate narozeniny. To jsem byl jeste stastny, s Pavlou. Dneska je tak krasne! Mam svuj stul na verande, vidim az na Otavu – leskne se dole v zaplave zelene – a slysim sustit listi v korune velkeho dubu pred chatou. Pavla me stale pronasleduje. Celou noc jsem se prevaloval na posteli. Otevrenym oknem jsem videl hvezdnatou oblohu, obcas se po ni mihl meteorit. Dival jsem se nahoru a citil jsem se opusten. Ale nelitoval jsem se. Mozna, ze jsem si zoufal – bylo to zoufalstvi? Oci se mi co chvili plnily slzama – to uz je konec? Pavlo! Proc? Vracim se do minulosti. Tech nekolik zmatenych poznamek v sesite mi ozivilo pamet. ZARI 1997 Zase na chate. Prekladam. Vic nez dva roky bez Pavly. Jsem vyprahly – a sam. Tech nekolik znamosti me nevytrhlo. Od Jarmily jsem si oddechl. Snad uz o ni neuslysim. Vdavekchtiva mala potvora. Jedine, co mi dala, byl orgazmus. Zvykam si, ale nekdy mam pocit – jako ted – ze se za ty dva roky vubec nic nezmenilo. Tak tohle znamena byt monogamni. Nejspis je to jisty druh sexualni deviace. Trpim nespavosti. Kazda noc je pro mne nekoncicim utrpenim, vetsinou se divam na nocni oblohu az do rozedneni. Hned jak je trochu videt, vstavam. Citim, jak me tohle zivoreni pomalu vycerpava. Vcera jsem vsiml, ze nad usima mam par sedivych vlasu. Vydesilo mne to, vzdyt mi je 32 let

---