Libo-li brambůrky?

LIBO-LI BRAMBŮRKY?

I GENETICKY MODIFIKOVANÉ?

Zdá se, že nyní budeme vystaveni náporu geneticky upravených organismů. Představují se nám jako po mnoha stránkách natolik výhodnější než přirozené, že jim leckdo podlehne. Jsou opravdu tak výhodné, nebo mohou i škodit? Měli bychom zjistit zvláště, zda pro nás mohou znamenat  riziko. Kdyby totiž nebezpečné byly, co by nám byly platné všechny výhody?

Genetické modifikace se provádějí tak, že se část šroubovice nesoucí zprávu o tom, jak mají v organismu probíhat určité děje, vyjme a nahradí jinou tak, aby se procesy změnily žádoucím směrem. Může se tak na příklad do nějaké rostliny vpravit gen, který ji učiní odolnou vůči danému škůdci, takže třeba takové brambory nebudou podléhat háďátku (škůdce brambor). To zajisté ušetří mnoho peněz: nemusí se jich tolik vypěstovat (vždyť se nemusí počítat s tím, že jich velká část podlehne zkáze), nemusí se mnohokrát pečlivě třídit, čistit, chemicky ošetřovat, opatrně skladovat, distribuovat, balit…

        Nejprve se podívejme, co by mohlo prostřednictvím modifikované brambory zasáhnout přímo nás osobně. Sníme-li takovou bramboru, jsou tu hned tři nebezpečí, jak se dále  dozvíme. Brambora se sice v trávicím traktu rozloží a její genetický kód nemůže ovlivnit naši dědičnost, ale vložené řetězce mohou mít nejen plánovaný účinek (tedy odolnost vůči háďátku), nýbrž i naprosto neplánovaný.

V genetickém kódu totiž není napsáno: ODOLNOST VŮČI HÁĎÁTKU, ale jsou tam za sebou seřazeny pokyny pro tvorbu na příklad glykoalkaloidů a dalších a dalších látek, které vyrobeny organismem, tedy bramborou, vzbudí další procesy a vytvoří takový souhrn okolností, že se brambora háďátku ubrání. Nikdo na světě zatím nerozluštil, které z částeček úmyslně vyměněného řetězce  jsou účinné „ve věci háďátko“. Fungují totiž  pouze vcelku. Jenomže už to, že se maličko změní pořadí částeček, buďto uvnitř řetězce manipulací, nebo tím, že se k sobě napojí jiné než původní segmenty, může nebezpečně proměnit zamýšlený výsledek. A tak k odolnosti proti háďátku může přibýt tvorba nějaké člověku velmi škodlivé látky. Jako když se při psaní před neškodný pojem „trávit“ přidá písmeno „o“. Nebo naopak může nějaká vlastnost zmizet a ze ctihodné funkce „posel“ je tu „osel“.

        Navíc v geneticky upravených bramborách nemusí být nový řetězec tak pevný, jako byl ten vyjmutý, ale může se lámat a přesouvat, čili mutovat a dostávat se do nových kontextů, v nichž může nabýt úplně nových významů. Podobně jako když se přepíšete a ze slova „med“ se stane „jed“, z „dívka“ je „děvka“, „vřes“ je náhle „vřed“ a přeházíte-li písmena úplně, „koš“ se změní v „šok“.

        Mutace se sice děly a dějí v přírodě zcela běžně, ale mutagenní vlivy zřídkakdy mění kódy tak převratně jako lidmi prováděné modifikace. Navíc obvykle nedochází k mezidruhovému ovlivnění genetického materiálu (jako třeba vpravení lidského materiálu do lososa, aby ryba lépe rostla), vyjma u bakteriofágů a virů, tedy většinou patogenních mikroorganismů.

        K výše popsaným ohrožením člověka pochutnávajícího si na geneticky upravené bramboře, tedy k tomu, že může místo poklidného trávení být otráven poživatinou  s nekontrolovatelně přibyvšími či zmizevšími vlastnostmi, k tomu  že může sníst prapodivně zmutovanou směs usmažených  hranolků,  zatíží svůj organismus něčím, s čím se ještě nikdy nepotkal. Je velmi pravděpodobné, že toto setkání bude znamenat spíše potýkání, jinak řečeno alergickou reakci, vždyť jde o cizorodé látky.

        Aby toho nebylo málo, naše proměněná brambora se může rozšířit a vytlačit v celém širém okolí nemodifikované rostliny. Nejspíš to také udělá, a to hned dvěma způsoby. Jednak si je budou kupovat pěstitelé, protože je jejich pěstování  vyjde levněji, jednak to udělají rostlinky samotné. Budou  totiž  odolnější, a tedy konkurenceschopnější než nemodifikované. To je ovšem skandál, protože producenti ovlivněného osiva přijdou o obchody. A nám zbudou ty snadno zmutovatelné, možná jedovaté, přinejmenším alergenní brambůrky…

        Mimo to, že může geneticky modifikovaná brambora ohrozit nás a svůj vlastní druh, může vyhubit ještě další rostliny a živočichy. Jestliže se totiž má ubránit proti háďátku, produkuje látky, které mu škodí. Avšak jen málokdy jsou takové obranné působky účinné jen vůči jednomu druhu. A tak široko daleko budeme marně hledat na příklad druhy háďátku příbuzné.

        Geneticky modifikované organismy mají pro nás být nadějí. Mají rychleji přizpůsobit svět potřebám množícího se lidstva než šlechtění. Vždyť ku příkladu šlechtění brambor, které mívají dvojnásobnou genetickou výbavu, je obtížné, protože se vlastnosti v mnoha generacích štěpí a štěpí. Počítá se s tím, že se rostlinám, které živí tzv. třetí svět, dodá schopnost vyrábět vitamín A nebo vstřebávat železo. Avšak výzkum se provádí v evropských laboratořích, to znamená v podmínkách, které jsou vzdáleny jak  přirozeným konzumentům - lidem, tak  konkurentům – rostlinám a živočichům. Dosud nejsou stanovena mezinárodně platná a závazná pravidla pro genové inženýrství. Kriteria pro to, co je dobré a zlé, se mohou lišit v různých koutech světa. Ethika a věda se nerovnají. Naděje se může zvrtnout. Vzpomeňme na DDT…