Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte sePoslední den
31. 08. 2005
1
0
688
Autor
Zapomenutý_posel
Zahodím plášť
i křídel se zbavím.
Tupým nožem je odřežu ze svých ramen
a pověsím
na první strom v okolí.
Víc asi neumím.
Kdo chcete
berte
ale štěstí se v nich neukrývá.
Dotknout se nebe, jež nás spojuje
budu chtít
jako tamten němý anděl
co zahodil křídla už dávno přede mnou...
Kolik bolesti? Čím blíž je nůž tím rychleji proti němu?
Tolik skloněné..... čelo i s obočím
Jako ten před tebou..
Posel, samoty? Posel k obrazu zrcadla, . jako já dokážu na povel obléct zrcadlo a svýma očima nutit uhnout druhé.. zpátky k těm svým (nechtějí se snad vidět, neznají se? )
uzření*
sem