Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Probuzení

01. 09. 2005
0
0
774
Autor
Anulovaná

Tu nejlepší chvíli,
kdy jsme spolu byli
Zapíšu navždycky.

A až se kouknu zpátky,
Řeknu si, že se mi něco zdálo.
Že to sou pohádky,
Kterejch je tak zatraceně málo.

Nebo třeba sen,
ale zatraceně pěkný
Necítit pod nohama zem.
Řekni že ne, no tak řekni.
------
A tak doufám
Že až budu zase večer plakat
Přijde maminka a řekne svý malý holčičce,
Který zrovna svět připadá tak hrozně velikej,
Že se jí něco zdálo
Že to bude dobrý…
A obejme jí...
Vika
01. 09. 2005
Dát tip
Horní tři verše, podle mě, nesedí obsahově k poslednímu. Jako by jiná věková kategorie pisatelky.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru