Prosba o slib

pokus

 

I ti nejbystřejší z nás,

když potkají tu pravou,

pravou lásku hravou,

tak zlomí něčí vaz.

 

Ale my stříleli už dlouho,

teď konečně ta černá,

co tváří se jak štastná,

a já už vím koho.

 

Máš sílu první sněženky,

když prodírá se mrazem,

jak dlouhým zimním osudem.

A tu já obdivuji.

 

Máš úsměv sluneční,

co srdce zahřívá mi,

rozpálí a rozvášní.

A ten já opatruji.

 

Máš duši odjinud,

nenarodila ses na tomto světě,

proto tu mou tak plete.

A tu já miluji.

 

Tys rozkopla dveře

v mým začouzeným baru

a dodala mi hladu,

no po životě přece!

 

Už vím co mi ten prevít dá,

proč těšit se na další roky

a nepočítat už dny,

teď už jsme jen Ty a já.

 

Jen slib chci slyšet,

ten první z řady hřebíkú,

co budeme mít na krku,

že nebudeš křičet.

 

Až uvážu tě nakrátko,

na šňúru perel malých,

rúžových a sladkých,

jak vánoční prasátko.

 

Až po vodopádu štěstí,

jež nepadá navždy,

spočítáme křivdy

a spočineme v obětí.

 

Tak slib mi lásko, že jsi pravá.

---