Stalo se..

Stalo se jednou v m幦 vot? ale st嫛?se denn?kolem n嫳

.. pod癉ejte se  kolem sebe.. Kde to jeme? Co to je za sv鮅? jeme v dob? kdy mnoh?za 鋩ov骿a vykon?stroj. jeme na po魨tku 21.stolet? kdy technika p鷫d鋱la o鋀k嫛嫕?i mnoha v駤c?zvu鋝h jmen. M嫮oco je pro n嫳 nere嫮n? Teoreticky bychom se m骴i m癃 l廧e, ne?na p鷫dkov? a?m嫥 na mysli ty j獳?v 18.stolet? nebo ty co li je?p鷫d nam letopo鋈em. Avk skute鋝ost je jin? jeme v neust嫮幦 stresu. Ka?m?m嫮o 醀su a n骿am st嫮e posp獳h? hv嫢嫥, chv嫢嫥, nem嫥 chv璱i klid. J?tam, j?tam zkr嫢ka mus璥 b, nesn獮嫥, nesva鴈m, nest璫嫥 to nesta鴈m, odpuse v?en? m嫥 velik?zpo髶???D齶ve obl燢en?ve鋀rn璭ov?p疄ni鋘a. Dnes? Dnes by to mohl b slogan ka嶭o z n嫳.

Nejen  jsou d鑸ledky stresu viditeln?na nam zdrav? mysl璥 konkr彋n?srdce a c憝y, ale m?dopad p鷫devm na na psychiku. A bohul nem?ten dopad pouze na stresuj獳?se jedince, kte齶  st嫮e chv嫢aj?za kari廨ou, za votn璥i sny, za povinnostmi v╕i okol?鋱 rodin? ale i na n嫳, na jejich d鮅i, jejich nejbli?? My nem嫥e tolik povinnost? nem嫥e kam posp獳hat, m嫥e cel?vot p鷫d sebou a 醀s si v 鸅dn?rozmyslet, objevit v tom chaosu svou osobnost, kter?se v dne璥 hektick幦 sv鮅?hled?zt?ka.. Mo?proto bych se s v嫥i r墂a pod骴ila i sv齹 p齶b駩, mo?trochu krut? trochu m魼n? pro v鮅nu nevdn?ale nejsem vimka, asi i pou鋝? ale hlavn?je m齹, m?zkunost a a鋘oli nen?zrovna p齶jemn? tak jsem za ni r墂a..

 V za醀lo p鷫d 15lety, kde se jedn?b鷫znov?noci 1990 narodila mal?Elia. Lid?se je?vzpamatov嫛ali z tehdejho p墂u komunistick?moci a vde vl墂l ten pocit v癃鮓n? Najednou se z n嫫oda j獳璫o v samotn幦 srdci Evropy a po 40let utla鋌van嶭o komunisty stali elik嫕i?  P墂em lezn?opony se jim otev鷫ly nov?obzory.. cestovat do zahrani鴈, op鮅 svoboda slova a tisku, studia.. Bylo toho mnoho, m骴i vidinu na lep vot a proto nen?divu,  Eliu pokl墂ali za d駥ko 鮀t髶y. St嫮a na po魨tku vota a z嫫ove?nov?廨y, nov?historie tohoto n嫫oda.

Vchni m骴i od prvn璫o dne jej璫o narozen?jasno o jej?budoucnosti. Vchni a?na ni samotnou, j?to bylo jedno, jedin?co ji mohlo zaj璥at bylo, kdy dostane naj疄t?A u?tu vznikla prvn?chybi鋘a, prvn?z墂rhel.. Jak Elia rostla, tak ka?uplat犦val sv?n嫚ady, sv?pl嫕y.. Babi鋘a s d駤e鋘em cht骴i m癃 z vnu鋘y innku, v t?dob?to toti?bylo n駥o. Prababi鋘a l幧a鷦u, aby se p鷫d ostatn璥i babkami mohla vytahovat a druh?prababi鋘a opern?zp魼a鋘u.

Ale jejich sny se za醀ly pomalu, ale jist?rozpadat.. Prvn?padl ten o opern?zp魼a鋃e, nebo?Elia ze sebe nebyla schopna vydat jedin?鋱st?t鏮. Avk dlouho ji zp魼em tr嫚ili, i kdy?mo?m幯?ne?jej?pan?u鋱telku, kter?jej?kr嫜or嫕?musela poslouchat t鷡 hodiny tn? T璥 padl seno opern?zp魼a鋃e, ale z鑸taly n嫥 tu je?dva.. avk.. ty r嫙em padly tak?.

2. 鋀rvence 2004.. Elia omdlela na tenisov幦 kurtu. Odvezla ji sanita. Tren廨 volal matce. Jeho hlas nezn骴 zrovna vyrovnan? Jakmile matka uslyla,  Eliu odvezla sanita, sev鷫l se ji ludek, po zadech p鷫b駩l mr嫙. Ihned sedla do auta a jela za svou dcerkou. Cestou volala manlovi, ten ji uklidnil,  to nebude nic v?n嶭o,  to je t璥 vedrem a slun膻kem.. Ale kdy?dorazila do nemocnice a ptala se na Eliu.. poslali ji.. Ne, to nebyla Elia.. Bylo to bled?t骴o bez du, vypadala t幦檟 jak mrtvola.. Ani k n?nemohla, mohla se jen d癉at p鷫s plexisklo.. p鷫s plexisklo mohla pozorovat, ten shluk b璱kovin, co vyd嫛ali za jej?vy veselou a energetickou dcerku. To nemohla b ona.. Katka tam jen st嫮a a z甏ala.. nemohla uv檟it,  je to jej?mal?Elia. o se to s n?proboha jen stalo??齶kala si.. L幧a?to hned po sv幦 p齶chodu uvedl na pravou m甏u.. lia je bulimi鋘a.?P鷫sn?takto zn骴 ten neuv檟iteln?verdikt. Bolav? ale skute鋝?. P鷡a chv璱e vitek.. Katka st嫮e p鷫m?lela, co ud骴ala atn?. Kde je p齶鋱na.. a co bude d嫮.. Jestli Elia p鷫je a jestli bude zdrav?. Vyvst嫛alo na povrch mnoho ot嫙ek.. a m嫮o odpov駤? Nej醀st骹 ot嫙ky byly: ?Pro? A mohu za to j?? Pro?jsem tomu nezabr嫕ila??

Odpov斀 na podstatn?ot嫙ky naleznete zde..

13. 8. 2004, Srn? mava

Mil?maminko,

P?u Ti po m鮀獳i, co jsme se nevid骴i. M嫥 se u?mnohem l廧e. Pan doktor 齶kal,  se snad vr嫢璥 i v醀s do oly.

V鋀ra n嫥 sem p鷡jela nov?d魼醀ta. Jedna z nich se jmenuje Andrea a je i mou novou spolubydl獳? Je j?16 a trp?anorexi? vyl憴aj?ji ky鋩e a m?vde sam?otla鋀niny. Je mi ji l癃o. Vlastn?je mi l癃o i toho, co jsem d骴ala j? Pov獮嫥e si o tom s panem doktorem, je opravdu mil? V?, nemohla jsi tomu zabr嫕it mami, byla to celkov?chyba. P齶鋱n bylo v獳e.. M骴a jsem, jak to pan doktor 齶k?hlad po l嫳ce a porozum髶? V?, po tom, co um鷫l David jsem nem骴a skoro nikoho, bylo mi smutno, a鋘oli si ka?myslel, jak jsem vesel?a nem嫥 probl幦y, tak uvnit?to st嫮e moc bolelo. A vlastn?i bol?. Taky mi ka?齶kal, jak jsem tlust?. Ve ole se ke mne taky holky nechovaly hezky, po鸅d mi nad嫛aly, ale pan doktor 齶k?  je to pr?norm嫮n?u holek,  jsou na sebe zl?. V?, a bylo toho v獳e a v獳e a j?u?n骹ak nemohla d嫮 a najednou.. tenkr嫢,  jak jsem byla nemocn? tak jsem p鷫ci shodila p嫫 kilo a kdy?jsem se vr嫢ila do oly, tak to bylo vchno jin?. najednou se se mnou bavily a .. jako by mi huben骹 postava p鷡nesla 鮀t? J?jsem tomu uv檟ila.. a p鷫stala jsem pak j疄t, jedla jsem moc m嫮o, ale jednou.. P鷫ci jsem nemohla po鸅d hladov鮅? Musela jsem n駥o sn疄t, tak jsem sn駤la, ale ne n駥o.. sn駤la jsem toho jakoby za t鷡 dny a vy鴈tala jsem si to.. bylo mi zle.. A tak m?napadlo, mockr嫢 jsem o tom p鷫dt璥 slyla, str鋱t si prst do krku, abych byla zase 鋱st?. abych se zbavila toho hnusu.. 崼kala jsem si,  pro jednu se nic nestane.. Jen to jsem si pak 鷫kla je?n骿olikr嫢.. a najednou jsem to d骴ala permanentn? Jakmile byl volny byt, byla jsem sama, tak jsem vzala okem kuchyni a l墂ovala jsem se.. Takov?bulimick?z塶hvat, ale nep鷡zn嫛ala jsem si to, byla jsem p鷫ci ln?zdrav?a ned骴ala nic tak atn嶭o,mohla jsem s t璥 kdykoli p鷫stat.. Ne, nemohla, neo to, jak jsem na ten koloto?jednou vlezla, tak neo vystoupit, dokud se neurvala seda鋘a a j?ln?nevypadla.. Prost?to neo, j獮lo se stalo jedin m kamar墂em a j?jinak nemohla.. musela jsem j疄t.. moc a moc.. vchno, cokoli jsem naa, stejn?to zase p齹de pak ven. U?jsem ani nemusela strkat prst  do krku, o to samo.. ludek u?nemohl nic udrt, jak jsem byla oslaben? unaven?a zni鋀n?. Ale nep鷡zn嫛ala jsem si,  jsem nemocn? to nikdy.. Vlastn?i ve ole se mi v t?dob?vedlo nejl廧e za t駥h osm let..

Je mi to l癃o, nen?to hezk?vzpom璯ka, ale jsem r墂a,  jsem se dostala sem, jsou tu skv骴?holky, skv骴?dokto鷡 i sest鷡鋘y, pov獮aj?si se mnou vchni a m嫥 se tu dob鷫.. D璭y nim si uv駤omuji,  jsem nemocn? ale  jsem i dostate鋝?siln?na to, abych tu mrchu p鷫konala, abych ji polola na lopatky a uk嫙ala ji, s k si to zahr嫛? Mohu poslat jen jeden dopis, tak pros璥 pozdravuj vchny a i Dana, m嫥 v嫳 r墂a a t?璥 se na v嫳..

L燢?va Elia

Je 31. 8. 2004, 10 00 a pr嫛?se otev甏aj?zelen?oliv?oprkan?vrata psychiatrick?l氆ebny v Srn?a z nich vych嫙?16 d魼醀t, pro kter?nejsou vrata olivi, ale p鷡pom璯aj?jim zlatou br嫕u.. Pon魼ad?jim otev甏aj?cestu do nov嶭o vota.. Jsou kone鋝?鋱st?a voln? jsou zdrav? nemohou 齶ct vyl氆en? pon魼ad?z tohoto se nikdy vyl氆it ned?. Je mezi nimi i Elia.. Sice si nen?jist?t璥,  to zvl墂ne, ale snad proto, m?k ruce sv?nov?kamar墂ky a v?  tu m?i rodinu, na ni?se m?e vycky obr嫢it..

Ano, i j?pat齶m mezi ob鮅i de嫮u kr嫳y?. Je to zhruba rok, co jsem ukon鋱la kr嫢k?l氆en? jsem na sebe py? proto od t?doby, jsem.. jak by 鷫kl vyl氆en?alkoholik 鋱 narkoman.. jsem 鋱st?. Dnes v璥,  je jedno, jakou m?鋩ov骿 postavu.. nem?eme m癃 vchny dlouh?nohy, blond vlasy do p灦ky zad a m甏y 90-60-90.. To nejde, ka?mus璥e b jin? v tom je ta kr嫳a.. b jedine鋝? b unik嫢..