Žalm o vlku

Dílko zajisté pochopí ti, jež přišli do styku s některými křesťany…

žalm o vlku

hleděl jsem vzhůru
jako prach a hlína
však nadešel čas
dolů pohlédnout
na hlínu a prach
jak se plazí ti
jež učili mne
jak se plaziti

věřil jsem
leč své víře věren jsem nebyl
věřil jsem
leč tou vírou zrazoval jsem sama sebe
věřil jsem
leč mezi plazy víru jsem nenacházel
jen hlínu a prach
a pustá slova

což nemohu nic říci
což nemohu křičet
což bědovat nemohu
nad jedem svých bližních

ovce v rouše beránčím
jež svým láskyplným jedem
vlka chtěly zapudit
však lásku neznaly
snad jen slabý odvar její
bez vášně
bez citu
ze stereotypu

aniž bych si vědom byl
pravých svých ctností
vlka v sobě já ukrýval tajně
však strádal a hladověl
pod tlakem stáda onoho

do své samoty
se navracím nyní
jež miluji nade vše
ten nepoznal nic
kdo nepoznal vrcholy
ten nepoznal nic
kdo nepoznal hlubiny
jen se tlačit a postrkovat
šuškat a popichovat
šklebit se a tetelit
to úděl stáda jest odvěký

vyjdi ze své komůrky
oslavuj své zmrtvýchvstání
přec narodil ses znova
přivrácena ti byla svoboda

v hlubinách nehlubších se neutopíš
na vrcholcích nejvyšších nezahyneš
jen slast a pokoj poznáš ten pravý
jež ti přežvýkavci v rovinách neznají

i uposlechl jsem hlas nitra
ten hlas dravý
jenž na povrch mých vnitřností se dral
kdož slyšíte hlasu téhož
kdož slyšíte hlasu na poušti
nezemřete
žít budete věčně

umíral jsem dennodenně
jako ovce na porážku
život zasvětil jsem umírání
však nyní živ jsem
a více než kdykoliv před tím

pohlížím z vrcholků hor
a z lesů se zvedá vláha
a vidím to stádko
jak se sune pomalinku
a točí se v jednom kole
a kolem se tyčí skály
a zřím nad sebou
klenbu nekonečnou
a v dáli je vidět moře
obrovské a silné jest
jest hluboké

---