Na zdraví, lásko...

Já nespoléhám na zrcadlo,

že ukáže mi vlídnou tvář.

To by mě ani nenapadlo.

Sklízí jen dobrý hospodář.

A ty mě denně přesvědčuješ,

že na svém poli nesklidím.

Ty nechválíš, ty nelituješ.

Jak jiným ženám závidím.

Že ráno mažou dětem chleby,

že večer muž je objímá.

Nevzpomínám kdy naposledy

ses o mě takto zajímal.

A jestli byly hezké chvíle,

dnes po nich není ani stín.

Proč tvářit se mám provinile?

Já nevařila hněv a blín.

Já nechodila večer z domu,

kde v krbu přesto oheň byl.

To ty se vracíš plný hromů.

To tys ten oheň udusil.

Odpusť mi Bože moje viny.

Sama usedám k snídani

a ve skleničce medoviny

rozpouštím prášky na spaní...