Jediná sms

Kumulace energie z čekání na tvou zprávičku zrozená

 již rozpustila arktický ledovec,

všechna moře trpělivosti přetékají,

… neutop mě záplavou.

Hraješ na nástroj mé oddanosti,

snad přepnutá struna tlak vydrží,

neslyším konec bobtnající kadence,

… neodraď zbylé obecenstvo.

Mám být tou naivkou myšičkou,

vyčkat na zlom vazu pastičkou,

nebo snad sama finálně do mě zatneš drápy,

… nezašpiň si však bělostnou pověst.

Studentík hloupoučce vysedává u telefonu,

myslí, že znovu najde světlušku v potemnělé kanalizaci života,

ocitnutí se v nadpozemsky blaženém euforiu přivodilo by mu jediné cinknutí,

kratší setinkového odrazu padající hvězdy v ronící se slze.

Fackující vzpomínky mě pálí na každém centimetru těla,

kterého ses byť jen řasou letmo kdy dotkla,

ze skrumáže různorodých citů destiluje jednohlasný rezult,

ještě to nevzdám, odpouštím i prodlení…