Jednou v pátek,

zrovna na můj svátek,

jsme o hodině českého jazyka psali diktát

a můj mozek právě v tu chvíli vypad.

Nic si nepamatoval,

jenom opakoval:

„Pětka další

a zdobená mašlí!

Pětka další

a ozdobená mašlí!

Pak se místo „ó“ objevilo ypsilon

přesně ve slově SLON!

Však to jsem zahnala velice rychle

a hned následovně napsala krychle!

Potom se „i“ začalo cpát i do těchto slov: bík,

bidlit, příbitek, nábitek, dobitek, bit.

To se však ypsilonu moc nelíbilo

a taky, že se rozčílilo!

Vzalo si do ruky tužku

a namalovalo pušku.

Na zeď nápis vystřílelo:

„Ypsilon to vybýlylo!“

To si však „i“ nenechalo líbit

a tak se rozhodlo Ruzini osídlit.

Dále si dělalo „i“ s „y“ naschvály,

až se dočista zahřáli.

Potom se začali hádat,

nová pravopisná pravidla skládat.

To by však nešlo, proto začala rvačka,

díky níž vznikla prapodivná doplňovačka.

„I“ a „y“ tam byla,

ale ostatní písmenka chyběla.

Děs a hrůza se na to podívat,

paní učitelku jsme pak museli omývat.

Naštěstí jsem diktátu dostala za čtyři

a když to bylo oznámeno na rodinné večeři,

Tak se tatík velice vyznamenal ve slově „miska“,

poněvadž prohlásil: „Tu je chyba! Miska jako myška!“

A to bylo i na mě moc,

tak vám přeji dobrou noc.