Slon Dan byl mlád a zdráv a měl se fajn.

 Den co den, když noc je tu a mrak už spad, ten slon šel spát.

Však co to?

 Slon leh a nic.

I když chtěl snít, bděl a bděl.

„Co teď?,“ ptal se slon. A tak se zdvih a šel.

Pak zřel les.

 Šel krok co krok v ten háj.

Však co to zří? Pes! „No, pojď,“ dí slon „pojď ke mně spát!“

 Inu vzal si psa a zpět ho ved až ve svůj dům.

 Pak si leh a psa zved, psík ztich a spal a spal a slon ho hřál.

Slon byl rád a též sám spal

 spal

spal

a

spal

a

spal..