Balada myslivcova

Jednou takhle v modrém lese
mysliveček pušku nese
brodí si to kalužemi
rdousí červy v černé zemi

Vyšel zrána na pochůzku
chytat brouky v podhoubí
na sobě má jenom blůzku
nezmrzne-li, zabloudí

Šine si to po pěšině
pojednou co nevidí
"Kdo to leží na mýtině
nahý,což se nestydí!"

Procitl a přešel blíže
všude kolem jenom křoví
a hořící zvíře..

Schoulená ležela pod keřem
ve stavu byla zákeřném
Démon jí ruce znetvořil
ó dítě nebohé
co to z ní vytvořil

"Krystalky krve po dlani
zblízka až hrůzu mi nahání
Kde ale prsty má
dívčina nevinná?"

Náhle se probouzí
jen mhouří oči
červené, vodnaté
rač bere ji do náručí

"Křehká a promrzlá
podpbná lani,
jaká to věštba zlá
uřknuta na ni?
Já se však postarám
panna ta krásná
stane se ženou mou
a bude šťastná"

Kráčí s ní cestou svou
v závěji sněhu
avšak co nespatří
krvavé krůpěje na ledu, u břehu

Ona hned zbystřila
vytrhla se mu
ta krev jí patřila
a prsty k tomu!

Uprostřed jezírka
ležely strnule
led ten však tenký je
teplota na nule

Po slepu
jak vykročila
vnitřního démona vypustila
ještě než hladina se za ní zavřela
myslivce svého uzřela..

---