Okamžik naděje

Naděje.

Po týdnech temnoty,

po týdnech ledové beznaděje,

náhle, jak zlatý meč z nebes

protnul tmu -snad poslední-

paprsek slunce.

Teplý, jemný paprsek

se prodral skrze tuny prachu a nečistoty,

aby pohladil zemi.

Na místě kam dopadal,

se okamžitě trochu oteplilo

-konečně-

Všechny zbývající živé bytosti se sem hnaly,

aby ten zázrak spatřily,

aby se ohřály,

aby zjistily, jestli ještě žijí.

Ten nejodvážnější z nich

natáhl ruku a opatrně se dotknul toho sloupu,

který představoval pro ostatní naději.

Poslední, jedinou...

...A v ten okamžik slunce vyhaslo

–navždy-

Beznaděj.

-Sheridan2005-