Válka světů

                   Nemám ráda mimozemšťany! Jsou příliš mobilizovaní. Mají příliš vyvinutou technologii. A krom toho jsou to pěkný svině! (Já nemám auto, ani řidičák, a pozemský počítač dokážu sotva zapnout - no dobře, zapnout ano, ale po erroru nastává neprodleně ámen a věčné ticho!). 
Představte si, že si tady v relativním poklidu žijete, hádáte se s bývalou manželkou (potažmo manželem), chodíte do zasraný práce, máte v bytě neskutečnej bordel (zhruba v tuto chvíli mi začal být hlavní hrdina VELICE sympatický!), a vaše vlastní děti vás nenávidí.
A najednou se nad vámi objeví impozantní mraky, po nichž následuje ještě impozantnější přeháňka, a vy si sednete na prdel. Tedy předtím ještě tak hodinu zmateně pobíháte po městě. Víte přesně kam běžet, jak uhnout a kde se v příhodné chvíli schovat, aby vás to nesmetlo z povrchu zemského jako všechny okolo. A tak se z vás - pomalu, ale jistě - stává velký hrdina s dobrou fyzičkou a bystrou racionální myslí.
Dramatizujete.
                   Tom Cruise (kterého já osobně nijak zvláště nemusím) se psychicky poněkud sesype, vzápětí se však vydává na strastiplnou pouť plnou umělé krve. Popadne pubertálního syna se sklony k fanatičnosti, a přechytralou dcerunku, která trpí klaustrofobií (a ječí jak siréna, čímž mi neskutečně leze na nervy). Maminka je v klídku se svým novým kořenem někde za horama.
Dítka jsou nevděčná a taťka neúnavný a mimozemšťani - si připravují delikátní rajčatový protlak z vyděšených tělíček pozemšťanů. Jak napínavé!
Krajina je zahalena pod krvavě rudou rouškou smrti a vy se bojíte (já se smála). A Tom a jeho svěřenci utíkají a unikají.
                   Tu se synáček v transu zdekuje někam mezi plameny (armáda volá, hola, hola!) a na maličkou chviličku (ano! ano!) už to vypadá, že Tomík přijde i o dcerku. Ale kdeže! Jako správný hrdina si pro ni doběhne a běžíte dál.
Běžíte a křičíte a ječíte (že, malá?!!!). Strachy a hrůzou. Někdo vás chytne za paži, a tváří se jako váš přítel a souputník. Ale je to zas jen další magor, tentokráte pro změnu se sklony k bojovnosti a hrdinství, pro kteréžto však nemá nejmenšího předpokladu. A navíc vůbec nedisponuje umem lokalizovat ono místo, kam bežet, jak uhnout a kde se v příhodné chvíli schovat, aby ho to nesmetlo z povrchu zemského jako všechny okolo. Začíná mu hrabat, a proto ho zabijete.
                   Tom je velký hrdina a ještě větší zabiják. Ječící dcerka se zklidňuje, zakrývá si očka a zpívá si dojemnou ukolébavku. Hajají.
Následuje další krvavá sprška, krvavá krajina a krvavé nebe. Pár mimozemšťanu poletuje a světélkuje na obloze. Až na ty stroje skvostně romantický záběr. A pak - co se nestane - hlt, a dcerka je v tahu. Taťka hrdina posléze taktéž. Masa v těle. Těla v mase. Z těl maso. Z masa krev! Hodně krve! Celé potoky krve! Řeky! Celá Země krve! Mimozemská selekce. Křičíte a ječíte a naříkáte a šílíte, akorát už nemůžete zdrhnout. Ale ještěže má Tom u sebe ten granát! Che che. Bum a alien je na sračky. Stačíte zdrhnout. 
                   "This is not war, this is the likvidation!" Opravdu? Samozřejmě, že ne! Příběhem se náhle prolne lehká viróza, a vaši milí nepřátelé z vesmíru zemřou na kašel. Rozloží se a střílečka končí. Hrdina Tom pokojně odevzdá svou dcérečku její mamince, i syn rádobybojovník se najde - paráda! Sice už si tu poklidně nežijete (nemáte kde), ani v blízké době nepůjdete do tý zasraný práce (nemáte kam), a už vůbec nemáte v bytě bordel (nemáte byt), ale zato už se nehádáte se svou bývalou manželkou (potažmo manželem) a vaše vlastní děti vás milují (dejme tomu...)!

Všechno šťastně končí, neboť konec dobrý - všechno dobré! A víte, kdo vás zachránil? Mikroskopické organismy! Bakterie a bacily! Ty, co tu byly dávno před vámi a budou ještě dlouho po vás.

Mám pocit méněcennosti. Na otázku jak se mi to líbilo zcela pohlcena tímto pocitem stroze zamumlám: "Málo krve..."

Autorka "recenze" je pošuk a nezaručuje souznačnost se skutečnou myšlenkou či ztvárněním snímku (o objektivnosti nemluvě!) ;o)