Obsesivně - kompulsivní

Co to ve mně tikalo?

Časovaná deprese.

Mozek na cáry,

mozek rozkládající mozek.

Kousla jsem do jablka

a kousla jsem do jeho stínu.

Lekla se vlastní ruky,

kterou jsem se držela za ruku.

No v mý hlavě prostě byly

všechny šuplíky vysypaný.

Naštěstí jsem se vrátila

z krajin hnijícího času,

který nemá rozměr,

nepohne se ani neplyne.

Z hlubin času,

který zůstává stát

a smrdí

smrtí.

Naštěstí mám Tebe,

své druhé já,

které věří svému muži,

svým dětem, své mámě

i svému bratrovi ?

já, které podalo ruku Haně (ha ha)

a ostatním nejbližším ?

myslím tím své přátele.

Važte si času, který máte.

Važte si zdravých starostí.

Važte si uzle, šátky, - tkaničky

PROBOHA, lidičky  !

Protože deprese to vidí

a je to šelma ulisná

Má skvělé mimikry

A drápy jako hřebíky,

kterými přitloukli Krista na kříž?

Nechcu být pathetická,

Ale bolí mě pata

A noc ve mně chvátá

K ránu?

?tak jako kdysi máma z flámu?

a já se bála,

tak jsem se bála, že jsem si zpívala

až do svítání.

Trala, lalala.

Važte si svého času,

protože štěstí je plynout ?

nechat se v náručí okamžiku

ubíhat dopředu ?

protože štěstí nemá stín,

protože je uvnitř,

uvnitř.

A vy si ho pletete

s masem,

papírky s čísly

a s  radostmi z neštěstí jiných.

?ale to snad nemyslíte vážně ?!

(nebo snad? ?)