Pravá láska

Trápím se, trápím, lásko má jediná,

košem si mi dala, šanci vzala.

Vzala si mi šanci býti s tebou v ranci,

býti s tebou v tom překrásném ranci,

bral bych za životní šanci.

Proč zrádné je vše tak,

ptám se Vás.

Vás, kdo mě slyšíte.

Vy, kteří srdcem svým mi rozumíte.

Proč neslyším odpovědi žádné,

cožpak mi nikdo nerozumí,

co se s Vámi děje?

Aha, už chápu Vaše mlčení,

odpověď žádná není.

Toť záhadně kouzelná otázka jest

a kouzelně záhadná byla,

však se pořád nevyřešila.

Co jsi vlastně zač byla,

za mé tělesné nedostatky jsi mě odsoudila.

Vždyť krása se skrývá ve schránce,

kterou si otevřít nezkusila.

Pak možná bys pochopila,

co je zač člověk,

jenž odsoudí jiného na první pohled.

Je to živočich, neznající slovo milovat,

neznající sílu lásky,

která může zanechat na srdci vrásky.

Živočich chladný a tvrdý, jak kámen,

diamant ležící v Antarktidě.

Těším se, už se těším,

až mi někdo odpoví

a štěstí mé naplní.

Odpověď je!!

Odpověď je někde v davu.

V davu jen náhoda a štěsí pomůže,

ona se najde, ta vysněná růže.

Smůla diamantům.