Reason about love

"Jak je možný, že se s tebou vždycky tak strašně opiju," Šárka vykoukla ze křoví. "Ale už si začínám zvykat. Nebolí to tak jako minule." Šimon kouřil do Měsíce. Hvězdy se rozbíjely o hladinu rybníka. Život se vlekl odnikud nikam. "Měl bych tě poslat domu, ale líbí se mi kazit hodný holky. Brzo budeš jako já. Pak budeme opravdoví kamarádi." "Nechci bejt tvoje kamarádka," Šárka vylezla na světlo a podívala se do vsi, kde se narodila a žila. "Polib mě," řekla po chvíli tiše. Pak ještě tišeji stiskla rukávy mikiny, ale zůstala stát pevně. "Jsi opilá," Šimon se na ni ani nepodíval. "Nevadí," řekla hlasitěji. Dívala se na jeho záda. "Chci tě i střízlivá." "Nechceš, nejsi taková." "Jaká? Já tě miluju." Když to jednou řekla, bylo snadný to zopakovat. "Miluju tě." "To neni dobrej nápad." "Láska neni nápad." "Jo láska. To neznám." Šárka se konečně pohnula. Šimon sklonil hlavu a díval se jí do očí. "Nechceš bejt nešťastná. Vidíš přece, jakej jsem."
"Jsi chytrej a krásnej."
"Špinavej a nespolehlivej."
"Vtipnej a hodnej."
Šimon se rozesmál: "To si myslíš? Holko," řekl a díval se do jejích naivních očí. Co všechno bych s tebou mohl dělat i poslepu, ale políbit tě neumim. Sklonil se k jejím rtům. Vzdychla a on se odvrátil. "Patrně jsem tě kousnul," řekl a rychle si zapálil další cigaretu. "Neumim líbat."
"Líbilo se mi to," řekla nevinně a nebylo jasné, kdo koho kazí.

---