Osud

Proč úsměv je a slzy taky,

proč slunce je a pod ním mraky?

Neznám důvod,smím jen hádat,

po tajemstvích světa bádat...

Proč trápím se,kde je to dáno?!

Proč smutné je i dnešní ráno?

Však neumím poručit duši,

ta zmítá se,mou snahu tuší...

Pomůže mi někdo snad,

Bůh,ďábel či rajský had?

Ne...nikdo,nic neslyším,

mé nitro těžko utěším...

Jsem pasažér na staré lodi,

jenž zmítá se na temném moři,

proč z lásky neštěstí se rodí?

A naděje ztrácí se v bouři?...

Chci utéct,však mířím ke dnu,

hladina své prsty splétá,

ať dá mi šanci,aspoň jednu,

ten,co nad námi si létá...

Proč neřekne mi,jak jít dál?

Je tiše...

Proč i poslední naděje mi vzal,

ten co chrání všechny z výše?!

V uších jen smutná hudba zní,

nemůžu mluvit,snad jen snít,

prosím,dej mi jen pár dní,

ať na světě můžu být...

Mé tělo chladne,srdce hoří,

proč neskončí to,co bude dál?

Hned pode mnou se cosi tvoří,

to je on...Bůh za ruku mě vzal...

Pak tiše řek:"To jest osud Tvůj,

žít dál svůj život plný stínů,

na to vždycky dobře pamatuj,

toť odplata tvých starých činů..."

"Podívej...Tvůj domov...pevnina!"

Zmizel...Jak mám tady,probůh,žít?!

Vždyť sem tu jenom já,jediná...

Jeho rozhodnutí musím ctít...