Nic pro větší chechot

potkal jsem tě

na lavičce

zrovna v těch časech

kdy jsem neměl žádný sebevědomí

musel jsem říkat

všechny ty ubohý věty

svět zmodral

a probudil tě šíleným lijákem

tref se kam máš

sakra stejně si vzájemně neumřem

jsme dolámaný pastelky

a odíral bych tvoji kůži dál

nesmyslným oblakům dal najevo

ať tě si tě nechají

že už jim nic nebrání

nebyl jsem sám

bubeník a trombónista

bez pódia 

volal jsem skruží

kdy zas

a že pak už bude pryč

potkal jsem tě

konečně

pro smích válkám

zkurvenému popelu pod nohama

usneš sama

já už lístek mám