Za krále a čest

...kratičká povídka opět žánru fantasy :) snad se bude líbit...

Zdivo věže se zachvělo pod další ranou, které na něj neustále pršely z tábora oblehatelů. Prach se snesl z trámoví nad hlavami vznešených rytířů a usadil se na mapách, jež pokrývaly dubový stůl. Baron Arnhel, zachmuřený šedesátník, studoval zpod hustého obočí své o tolik mladší pobočníky. Cítil beznaděj, cítil lítost nad tím, že tito novicové brzy zemřou, cítil smutek nad ztrátou své ženy, cítil strach...dokud cítíš strach, znamená to že žijes, říká staré rčení.Baronovo brnění lehce zacinkalo, připomínajíc tak hromádku mincí opouštějících lichvářovu dlaň. Rytíř Mortimer nervózně těkal očima po ostatních řádových bratřích. Asi jako jediný neochvějně doufal v brzkou pomoc krále, nedokázal si připustit, že by Jeho výsost zanechala sve věrné poddané napospas smrti. Další zadunění kamene, narazivšího na hradby hradu Cael Dunaron, provázel zmatený křik na nadvoří. Sir Windhar se vyklonil ze střílny. " Část hradby se uvolnila a zničila střechu kovárny můj pane," řekl tiše Windhar. " Opravdu ? ," baron Arnhel věděl,že otázka je zbytečná,mladý Windhar měl dobrý zrak a smysl pro věcnost," potom se postarej,aby byla do večera opravena,ano ?" " Jistě pane,zařídím to okamžitě pane," pravil Windhar a rázným krokem zamířil ke schodům. " Mortimere, budeš velet severní hradbě, tam by měl být útok nejméně zuřivý," Arnhel přitom prstem kreslil po mapě na stole," pokud prorazí, stáhneš se k věži a udržíš spojovací můstek, až do konce Mortimere, až do hořkého konce." " Žádáte mne abych tam zemřel pane," odtušil Mortimer. " Ano Mortimere, Tvá hanba si to vyžaduje," baron upřel svůj studený zrak na provinilého ryríře," nebo snad odmítáš padnout v boji, odmítáš takovou čest ?" " Ne pane, to jistě ne," vyhrkl Mortimer," zemřu tam kde mi přikážete můj pane." " Dobře Mortimere, jsi synem svého otce, vidím v Tobě jeho odvahu a smysl pro věrnost, teď jdi a připrav své muže na boj, promluv k nim, zocel jejich duše a pozdvihni ducha, potřebují to," řekl již vlídně baron. " Jak poroučíš," Mortimer se uklonil, kývnul na své druhy a odspěchal. " Beldire, Singhu a ty, Morhweine, vezměte si polovinu posádky a zůstaňte stranou boje, budeme vás potřebovat jako zálohu pro případ nouze." " Pro krále a čest, stane se jak přikazujete pane," pravili mladíci jako by byli jeden muž. V mistnosti zbýval jen Elendhem a Urfin, nejstarší baronovi pobočníci a také nejstatečnější. " Co náš pán přikazuje, jaké činy máme vykonat ?," ptali se, rozrušení tím, že zůstali poslední. " Pro vás chlapci mám nejtěžší úkol, Elendheme přebíráš tímto velení, od teď jsi pánem na Cael Dunaron a Urfin je Tvým pobočníkem, neptejte se mne proč ani jak, odejděte a nechte mne osamotě prosím," Arnhelův hlas se trochu třásl, ale ke konci byl již opět pevný a nepodajný. Oba rytíři byli zaskočeni baronovým jednáním, přesto, čest a disciplína jim velela odejít bez otázek.Arnhel si připadal trochu sobecky, když odepínal popruhy zbroje a pokládal jednotlivé kusy na stojan u zdi.Ale věděl, že to musí udělat.Musí !!! Rodinný meč se zaleskl a jeho čepel zrudla krví. Hrot vyrazil Arnhelovými zády, kolena změkla a baron se zhroutil na podlahu.Krev zabublala kolem úst, posledni nádech, tichá slova pro odsouzené k smrti ..." Odpusťe mi." Bláto se rozstříklo všude okolo. Hlava obrovského skřeta odletěla kamsi do tmy, odseknuta jedinou ranou mečem rytíře Selanira. Další skřeťák dopadl po Selanirově levici a ťal svou hrubou sekyrou ve snaze rytiře ochromit. Selanir ránu vykryl štítem, poklekl na koleno a vrazil svou zbraň nepříteli hluboko do břicha.Horká krev mu zalila ruku,uslyšel za sebou zachrčení,ale nestihl se otočit. Okovaný kyj mu utrhl hledí přilby. Hranou štítu srazil skřeta do hromady odpadků, jen aby jej tři noví nahradili. Selanir byl v zoufalé situaci. Jeho bratrance Birma zastřelil jakýsi lučištník a panoše, mladého chlape jménem Kurt, zavalilo padající zdivo z hradeb. Prokletý den, kdy se v téhle končině zastavil, aby doplnil zásoby. " Za krále a čest," zařval Selanir a skočil do klubka skřetů, právě seskakujících z hradeb. Ještě dva skolil, než mu jeden z nich přerazil palicí ruku a zbytek se přes něj převalil a pohřbil jej... Elendhem si lněným klůckem otřel pot z obličeje. Byl unavený, unavený tak, jak ještě nikdy ve svém krátkém životě nebyl. Helmu ztratil někdy kolem poledního, hrudní plát měl zprohýbaný a rozbitý štít ležel opodál pod horou z těl skřetů a lidí. Pán na Cael Dunaron zvedl ruku v okované rukavici a zaťal ji v pěst. Na jeho rozkaz vyrazili rytíři, panoši, kuchtíci, sluhové i sedláci do protizteče. Řež to byla strašlivá, obránci, mnozí nepřivyklí boji, padali jako mouchy, jejich útok se zpomalil, až byl úplně zastaven a oni byli zatlačováni zpět. Urfin, modlíc se po Elendhemově boku k nejsvatějším ze svatých, zvedl hlavu a v očích mu zaplál zuřivý plamen. " Bratře,zase nás odrazili,klatě," Urfinův hlas připomínal hřímajícího draka," co teď ?" " Přivolej Morhweina a zbytek záloh," řekl Elendhem. " Ele, zapomněl jsi viď," nyní Urfin promluvil posmutnělě," Morhweina a posily jsi povolal před třemi hodinami." " Ano, já...já si vzpomínám, nech mě chvilku přemýšlet," rytířovi oči dostávali skelný výraz," kdo je ještě naživu z družiny ?" " Kromě nás dvou jen Mortimer a Windhar," během řeči Urfin tasil meč a parkrát jím švihnul ze strany na stranu," Beldira srazil kámen z praku a Singh přišel o hlavu." " A Morhwein ?" " Morhweina zabili když držel bránu, sám jsi mu to poručil," Urfin mluvil s lítostí a hlubokým smutkem," Ele, myslím, že přišel náš čas, víš, ten čas, co jsme o něm mluvili." " Přišel Urfine, přišel bratře, příteli," jeho meč se zasyčením vyrazil z pochvy, ač pln zubů a ztupený, stále měl chuť pít krev. Elendhem padnul na kolena, meč obrátil hrotem k zemi a chvilku rozjímal, vznášel modlitbu k bohu, aby nabral sil a odvahy k poslednímu činu, co by rytíře. Skřeti se stáhli zpět do svého tábora, vědouc, že mají před sebou poslední útok. Elendhem dal potichu shromáždit všechny své zbývající muže. Skrytě se vytrousili z hradu a zastavili se před dávno rozbitou branou. Šest tuctů mužů, zoufalých, plných snů a chutí žít. " Poklekněte, vy všichni poklekněte," zvýšil hlas Elendhem," ve jménu boha, nejsvětějších svatých a vnešeného krále, tímto jste pasováni na rytíře řádu svatého Marka, povstaňte...bratři !" " Urfine, příteli můj, poneseš zástavu," Urfin se na Elendhema usmál a kývl. " Mortimere, pojedeš po mém boku," oslovený rytíř zavedl svého koně na určené místo. " Za krále a čest," zašeptal Elendhem. " Za krále a čest," řekl Urfin a zamával mečem. " Za krále a čest," vykřikli Windhar a Mortimer, nezdolní rytíři a věrní spolubojovníci. Elendhem pobídl koně ze svahu, přímo do středu tábora skřetů... Bitevní pokřik se ještě chvíli nesl krajem... " ZA KRÁLE A ČEST !!"

---