Emma

EMMA 

Minulý týden v sobotu v dřevěném podkroví na kamarádově chatě při oslavě narozenin.

Přistoupil ke mně a zeptal se: „Chceš vědět, za co stojí žít?“

Neodpověděla jsem. Nebyl čas. Chytl mě za ruku, společně  jsme pod vlivem vyšplhali točité schody, a že to dalo kurva práci, kde mě v prvním pokoji povalil na postel. Na první pohled byl hezký a zpod propoceného trička se mu rýsovaly svaly.

Předehra se nekonala. Někde jsem četla, že holky si to zaslouží. Bullshit. Takže mě povalil na postel, vyhrnul džínovou sukni (diky tomu, kdos je vymyslel) a zabořil svůj načervenalý nos do mých kalhotek. Byl statečný. A to bylo asi tak všechno.

Měl pocit, že odvedl dobrou práci. Zapálil si posledního jointa, lehce popotáhl, přidusil se a nabídl mi. Já už si jen spálila jazyk, nic nezbylo.

Někdy mi říkají Emo, někdy zase Agháto. Ema má mámu, máma má Emu. Já mámu měla dvakrát. Zatím. Psa Aghátu jednou a bohužel ne navždy. Taky jsem měla své první kolo, svou první aktovku, svou první podprsenku a svůj první sex, minulý týden.