Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Stigmata

24. 10. 2005
3
0
1232
Autor
Pavel_Vot




Ležel jsem s očima otevřenýma a pozoroval strop. Dlouhé stíny se honily od okna směrem k černému koutu a zpět. Ležel jsem a přemýšlel. Je to již rok, co jsem se začal zajímat o fenomén nazvaný stigmata. Marně jsem přemýšlel, co mě přivedlo k jejich důkladnému zkoumání.
Na počátku to byla pouze zvědavost. Alespoň jsem si to myslel. Ano, ze začátku jsem byl přesvědčený, že můj zájem je vyvolaný jen a pouze touhou po poznání tajemna, které s sebou stigmata přinášejí.
Předpokládám, že se nenajde nikdo, kdo by věděl, co to stigmata jsou. Přečetl jsem mnoho knih o krvavých skvrnách, které se objevují na rukách a nohách. Zjistil jsem, že stigmata mohou postihnout takřka každého. Ovšem, ať jsem hledal, jak jsem chtěl, nenašel jsem nikde vysvětlený jejich původ.
Teorií mnoho, fakta žádná. Navštívil jsem i přednášky a absolvoval návštěvy u lidí, kteří stigmaty trpí. Někdo si může nyní položit otázku: „A opravdu trpí?“
Zpočátku jsem si tuto otázku kladl i já. Až později jsem pochopil, jaké to je, žít se stigmaty.
Bylo to asi půl roku, co jsem je studoval, když jsem náhle ucítil svědění na rukách, které pozvolna přecházelo v brnění. Pohlédl jsem na své ruce a uviděl zřetelně se rýsující červené skvrny. Dech se mi zatajil a já viděl, jak se krev prosakuje skrz kůži. Jeden pramínek pomalu stékal přes mou dlaň, až velká kapka pomalu opustila konečky a nekonečně dlouho letěla na světlý koberec.
Po tvářích mi tekly slzy. Nejprve dojetím, později bolestí. To když jsem cítil pronikající hřeby, skrze mé dlaně.
Věděl jsem, že úkaz za týden zmizí, ale šestý den, byl nesnesitelný. Měl jsem ruce ovázané, abych zamezil ztrátě krve a kosti už nebolely, ale dostavily se hlasy, které mě zněly v uších. Slyšel jsem křik a krutý smích. Pláč a modlitby.
Nikdy jsem nebyl věřící, ale po tomto zážitku byla má nevíra značně otřesena. Nemohl jsem spát, jít do práce, prostě nic. Mohl jsem pouze sedět, ruce ovázané a modlit se.
Modlím se i nyní. Víc než kdy jindy. Bojím se toho, co mě čeká.
Před týdnem jsem začal studovat další fenomén. Nemohu si pomoci a ubránit se touze poznat do detailu další záhadu tohoto světa.
Učarovalo mi samovznícení osob.

Lucifugus
25. 10. 2005
Dát tip
Líbí se mi, jak se ten trošku "svatý" a líbivě optimální průběh, kdy by se zdálo, že autor už bude navždycky jenom hodný a dobrý a nebude lumpačit, ba ani šlapat po travičce, ke konci zvrátil. Právě tou poslední větou.

Pavel_Vot
25. 10. 2005
Dát tip
to: jenyk - Jasně, že - MI. Díky. :-)

StvN
24. 10. 2005
Dát tip
Souhlas, pointa tomu dala jiný rozměr.

Shogun
24. 10. 2005
Dát tip
dobrý, a zrovna ta pointa mi připadá taková... no, asi jakože by se to líbilo spoustě lidí, takový trochu moc jednoduchý... a ňáko mi to nesedí k tomu předchozímu... ale jinak je to dobře napsaný... a nápad? no, je, ale třeba přídou i lepší...

fungus2
24. 10. 2005
Dát tip
Rozhodně zajímavé**

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru