Markétka

Markétko... pro Tebe...

Seděla tam.... tam hluboko v černém lese

plném nicoty a smutku.... bolesti a žalu.... plném neuspokojených snů

seděla na malé kládě...

- kládě naděje

ze světlého, ještě časem nezjizveného dřeva

a plakala

Vždycky plakávala

Vždycky byla smutná

ale psala nádherné básně.

Vždycky byla dokonalý člověk

Nikdo nemohl odolat její kráse....

- kráse smutného člověka

Nikdy jsem ji neviděla smát se...

- ale měla nádherný úsměv.

Byla nádherná, vždycky byla tak nádherná...Anděl

- smutný

Ale vždycky všechny vyslechla...... nikdy jim nedala košem, nikdy na nikoho nebyla zlá, vždycky se zachovala perfektně... 

- né však pro ni, ona se nikdy nepochválila...

Vždycky byla mou duší

 

Teď tady seděla... a čekala

neviděla ani na krok

hustá tma dělala ozvěnu jejímu pláči

byla tak roztomilá... tak drobná Andělka

čekala možná na svého klauna

Klaun... "Když se Ti někdy zdá, že je život příliš těžký, zkus trochu napodobit klauna, kterému sice srdce pláče, ale který přece se smíchem hraje na housle pro jedno dítě, aby se vyléčil ze slz svého srdce." ...

Nikdy ale nikdo nedokázal napodobit klauna, který by její srdce vyléčil z pláče

hořká skutečnost zabíjela nejednu duši přátel

Stejně její dokonalosti nemohl nikdo odolat...

Tiše si promítala svuj smutný, doposud kraťoučký život

... něco zakřupalo ... větvička možná, možna hlavička ptáčka

nezaplavila ji naděje, že si pro ni někdo jde...

- nikdy neměla naději

Náhle však si obzor tmy zastoupila barevná, vysoká bytost s červenou bambulkou na nose... KLAUN!

Nikdo jí to neuvěří. Najednou - sen se splnil. To se jí nikdy nestalo. Nikdy. Tohle je jen v pohádkách, tohle ovšem není pohádka... Její život nikdy nebyla pohádna, vždycky to měla těžké.... pššt...ale možná sní... nesní

Napřáhl ji ruku,

podala mu svou

- studenou

Jakmile se sebe dotkli, okamžitě do ni proudilo teplo

 - teplo lepšího života

Mlčeli

jen tiše ruku v ruce odešli vstříc schodům...

- oni ví jakým

---