Chrám

Jardovi protože nemám jak udělat to co je třeba se zaťatými zuby Promiň mi to

První paprsek světla který projde zrcadlem
mezi baobaby gotických chrámových sloupů
Ve příčné lodi stojí po smrt bledá Sibylla
Nadýchala se par z misky na svěcenou vodu
do které unavený muž ponořil svoje oči
Nadlidská věštkyně uštknutá slzou
Delfy jsou na smrt vzdáleny
a touha jako baobab zároveň kořenící
v prsti minulosti i korunou v horkém vzduchu budoucna
nepřeklene věk ruin
od chrámu k chrámu
Z lahvových stromů totiž pijí bozi
a nikdy nedolévají
Přesto v záchvatu zimnice sebou občas škubnou rty
prorocky
Přežijí
Snad myslí muže s očištěnýma očima
a jeho rodnou půdu
Snad přežijí věk ruin
V kryptě rostou z rakví mrtvých králů
chlebovníky
Lahvový strom se směje i když po smrt bledý
Bozi nerozpoznají korunu od kořenů
a most mezi zemí a budoucnem stojí dál
vysávaný ale stojí
Přežívá
Řvou jak v benátském dómu proti sobě
na dvou kůrech smíšené sbory racků
A muž stojí veprostřed
Má něžně v rukou rodnou půdu
omyté oči a nic neslyší
Než vůni růží
Jen po ní hledá kazatelnu
U bočního oltáře po smrt bledá Sibylla
stižená otravou čistým žitím
Uviděla první paprsek světla který prošel zrcadlem
aby zažehl další Zítra
Nalezl totiž jeho zřítelnici
oka jež nemrká
a musí se proto omývat

Kazatelna je prázdná
Vyschlý lahvový strom
Ale tam v kryptě rostou chlebovníky
z očí králů kteří jsou již tak dlouho mrtví
že vědí jak pomáhat znaveným
Přežijí věk ruin
Růže Baobaby Unavení muži
i rodná půda
Dražší jak prsť ze Svaté země

---