25. října (1944)

Jedním z největších překvapení, které jsem při hledání údajů pro Kalen(oe)dárium zažil byla existence Edelweißpiraten. Odpusťte mi proto více faktů než obvykle. Edelweißpiraten byla subkultura, která vznikla na konci třicátých let v nacistickém Německu jako opozice vůči oficiálním strukturám. K Edelweißpiraten se hlásili lidé ve věku 14 – 18 let, kteří se snažili vyhnout povinnému členství v Hitlerjugend, pracovní a vojenské povinnosti. V Německu jich byly tisíce – jen v Kolíně nad Rýnem gestapo registrovalo více než tři tisíce členů. V různých městech si říkali různě: v Essenu Farhtenstenze (Cestující šviháci), v Oberhausenu a Dusseldorfu Kittelbach Pirates, v Kolíně nad Rýnem Navajos (Navahové). Všichni dohromady se ale považovali za Edelweißpiraten. Zpočátku se jejich činnost nezdála být nebezpečná. Scházeli se v parcích a na ulicích, na víkendy jezdili na výlety a tábořit pod stany (na rozdíl od oficiálních organizací společně děvčata a hoši), setkávali se se skupinami z jiných měst, tvořili a zpívali vlastní písně. Postupně se však jejich činnost stávala stále otevřeněji protinacistická. Pořádali rvačky s hlídkami Streifendienst („policejní“ organizace Hitlerjugend), psali po zdech protinacistická hesla, roznášeli letáky, pomáhali Židům, válečným zajatcům, dezertérům, podíleli se na sabotážích a ozbrojených útocích. Obětí jejich atentátu byl například velitel gestapa v Kolíně nad Rýnem. Rovněž represivní akce režimu se stupňovaly. Byli zatýkaní, stříháni dohola, dostávali domácí vězení i víkendové uvěznění v policejních celách, byli zavírání do polepšoven a pracovních táborů. 25. října 1944 nařídil Heinrich Himmler jejich ráznou likvidaci. Několik „vůdců hnutí “ (většinou ve věku 16 let) bylo veřejně popraveno, mnoho členů bylo uvězněno v koncentračních táborech. Ti kteří přežili byli posléze trnem v oku i poválečným vládcům, snažícím se vybudovat v Německu nový řád a prosperující společnost. I po válce vadila nespoutanost, sklon k anarchii a „silný proti-pracovní ethos“.