Čtěte

Poletují měsíčním svitem,
trousí magii jako koláče posypku.
Potichu jdu za nimi,
vnímám je svým nosem,
vnímám je až v pupku.
Potichu lezu po stromech,
ve tmě černých hříchů.
Na špičkách je sleduji,
listy mladých snílků,
jsou poházeny u pat stromů.
Popsány jsou ke kraji,
plné vášně, odvážných skutků,
hlubokých citů,
a zjistil jsem až později,
že jeden z nich je i můj.
Objevují se pouze v noci,
musíte být vhodně bosi,
přelézat pak jehličí,
je pichlavé a moc ječí,
posbírat pár ostružin,
vyvarovat se malin,
smíchat sliny s obilím,
přivítat se s kdoví kým,
a pak vám listy bezedné
svá písmenka odhalí.
Tak čtěte...!

---