Knocking on haven's door

Moje duše se barví do černa
jak zapomenutá vyhaslá lucerna
přežívám jak nejhorší parazit
chci se z toho snu už konečně probudit
žiletky, prášky, jed prostě cokoli
vždyť smrt oproti životu skoro nebolí

Říkaly, že život je dar a máš si ho vážit
já se nikdy nebudu na kolenou plazit
omlouvat se za svoje hříchy a zločiny
za ty bestie, co mě skoro zničily
nikdo se jim nevyhne ani ty neutečeš
jenom doufám, že jako já nepodlehneš

3.2.1 tichým pokojem zazněl zvuk výstřelu
bezvládné tělo se zhroutilo na dřevěnou podlahu
konečně se propadám vysněnou věčností
smrt je mojí poslední slabostí
slyším jejich smích, ty ohlušující skřeky
dostali mě kam chtěli, už nemůžu zpátky