Všichni proti všem

Thriller z období studené války.

Kapitola 1

 

Bratskaja mogila                                 Sovětský Svaz 1983

 

Svítalo, ale to generálmajor Dmitrij Bystroletov nemohl vidět. Byl v Ljublance, obávaném vězení KGB, v zatuchlé sklepní cele a slunce již nikdy neměl spatřit. Ležel na zádech na rozklíženém kavalci s rukama založenými pod hlavou a zdrceně pozoroval vlhký strop kobky. Ležel pod špinavou a děravou dekou, která patrně za svou dlouholetou existenci nepoznala, co to je prací prášek nebo pračka. Do jeho smrti zbývali již jenom několik desítek minut. Za pár okamžiků bude jako zrádce Sovětského lidu popraven kulkou do týla a pohřben do neoznačeného hrobu - bratskoj mogily. Celou noc nezamhouřil oka a jeho mozek v očekávání konce pracoval na nejvyšší obrátky. Že je ve smrtelném nebezpečí, si uvědomil v momentě, kdy na jeho daču dorazil syn Pjotr a sdělil mu, že nedaleko na jedné lesní cestě zahlédl několik sanitek. Generálmajor Bystroletov jako zkušený zpravodajec moc dobře věděl, co to znamená. Sanitky používá 1  KGB a 2 GRU jako kamufl pro své ozbrojence při hlídání podezřelých lidí. Sám pracoval pro čtvrté oddělení generálního štábu GRU spoustu let a tak s těmito praktiky byl do detailu obeznámen. Poprvé začal mít obavy, že ho odhalili a upadl do podezření, že pracuje jako dvojitý agent pro 3 CIA, když ho z čista jasna odvolali z Dillí na neodkladnou konzultaci. Tento náhlý rozkaz mohl naznačovat, že byl někým vyzrazen. Z Moskvy se totiž vrátil nedávno a tak nemohl přijít na rozumný důvod, proč ho opět povolávají zpět. Se svými obavami se svěřil svému řídícímu důstojníkovi z CIA a ten ho okamžitě varoval, aby do Sovětského svazu nejezdil. Nabídl mu, že ho ihned přepraví do USA a zajistí mu novou identitu. Generálmajor Bystroletov odmítl. Když jeho řídící důstojník namítal, generálmajor Bystroletov mu odvětil. „Milý Edwarde, jsem Rus a jako Rus také zemřu. To, co dělám, nedělám z lásky k Americe, nýbrž z lásky ke své vlasti a ke svým lidem. A ty víš moc dobře proč. Milióny našich lidí padlo v dobré víře ve Velké vlastenecké válce. A co z toho?“ Bystroletov smutně pokrčil rameny a pohled upřel na podlahu pokoje zapadlého hotýlku, kde se scházeli. Důstojník CIA Edward mlčel. Bystroletov si povzdechl a pokračoval. Ale vypadalo to, jako by spíš mluvil sám k sobě a přítomnost Edwarda přestal vnímat. „Co z toho?“ zopakoval řečnicky a jeho tvář ztvrdla. „Náš stát a lidé v něm se ohýbají pod diktaturou hrstky mocných a vznešené myšlenky komunismu dávno zapadly v prach. Ideály jsou dávno pryč. Aspoň ty mé. Náš stát je založen na korupci, lžích a intrikách. Výdobytky socialismu jsou jenom prázdné řeči a když se má jednat a tyto fráze přejít v realitu tak... „ mávnul rezignovaně rukou a pokračoval. „Když jsem pracoval jako rezident v New Yorku, tak jeden z mých chlapců vážně onemocněl. Mohla ho zachránit jenom včasná operace v místní nemocnici, ale centrála na ní neuvolnila peníze. A tak můj malý kluk... zemřel,“ hlas se mu zlomil, zavřel oči a bradu položil na prsa. Setrval tak několik okamžiků a vzpomínal.

„Tím spíš by ses neměl vracet. Sám dobře víš, co je to vaše politbyro a vedení KGB zač. Neznají slitování, neznají milosrdenství. Pravidla jsou jasně daná. Jsi občan Sovětského svazu. Nevymění tě, ani kdybychom jim nabízeli sto jejich agentů. Princip je princip. Jestli opravdu o tobě vědí... zemřeš,“ zkoušel ho ještě přemluvit Edward, ale bylo to marné. Generálmajor Bystroletov rezolutně zavrtěl hlavou. „Vím. Ale mám tam rodinu a chci je ještě vidět. Když bych uprchl do USA, už je nikdy nespatřím. Dovedli by zničit život mé ženě i mým zbylým synům. Nemůžou pykat za to, co dělám. Za to musím zodpovídat jenom já sám.“

„Co varianta s únikovou cestou? Vrátíš se do Moskvy, vezmeš celou rodinu a...“

„Pokud o mě vědí, není šance už ji zrealizovat. Na to je pozdě. Budou mě sledovat. To se nepovede. Tahle varianta by byla možná, kdyby o mě nevěděli.“

„Ano, to máš pravdu.“

„No nesmím zoufat. Třeba je ještě tady šance, že je to jenom planý poplach a na nic nepřišli. Třeba se jedná o nějakou mimořádnou operaci, která si vyžaduje moji osobní přítomnost.“

„Třeba,“ řekl pochybovačně Edward, ale nevěřil tomu ani jeden z nich. Když se loučili, dlouze si tiskli ruce a dívali se do očí. Oba se obávali, že se vidí naposledy a že generálmajor Bystroletov si pojede pro svoji smrt. Nemýlili se.

To, co oba tenkrát dobře tušili, mělo přijít za několik okamžiků. Ale ještě tomu předcházelo vytěžování důstojníky KGB z kontrašpionáže a nekonečné a únavné výslechy, kdy ho vysávali, aby zjistili všechny detaily o jeho spolupráci s CIA a s 4 MI 6 a kdo se na této spolupráci mohl případně podílet. Generálmajor Bystroletov se svými vyšetřovateli spolupracoval výměnou za to, že nebude trpět jeho rodina a nezabaví jim jejich majetek. Tuto dohodu si vymohl přímo na předsedovi KGB, který ji bude muset chtě nechtě dodržet, jako vzor pro případné další zrádce. Kdyby ji nedodržel, další takový zrádce by už žádné dohodě nevěřil. Bystroletov vypověděl, že byl naverbován v době, kdy byl akreditován v OSN, kde byly běžné schůzky mezi diplomaty novináři atd., a to mu umožňovalo schůzky s agenty FBI, aniž by vzbudil pozornost sovětské kontrarozvědky. Od agentů FBI dostal krycí jméno „Spirited“ (Duchaplný). Jelikož spirited začal předávat dokumenty týkající se zahraničních operací KGB, rozhodnutí komunistického politbyra a sovětské vlády, FBI se o něho „podělila“ s CIA a později s MI6. Bystroletov vyzradil Američanům několik jmen jejich vojáků, kteří prodávali informace GRU. Například jeden seržant Herbert W. Boeckenhaupt prodával kódy a signalizační systémy. Prozradil zvláštní kryptografické systémy velitelství strategického letectva (Strategic Air Command). Jiný podplukovník z Společného štábu náčelníků štábů (Joint Chiefs of Staff) vyzradil zprávy o atomových zbraních, operačních plánech pro případ války a americkou analýzu o sovětské vojenské kapacitě. Inkasoval za to takřka 400 000 dolarů. Bystroletov také předal CIA fotokopie amerických dokumentů o nových řízených střelách, které získali Rusové od sovětského agenta, jehož totožnost Bystroletov neznal. Ale podle těchto dokumentů ho důstojníci CIA spolu s kolegy z britské kontrarozvědky MI 5 zpětně vystopovali až na ministerstvo letectví v Londýně. Tento agent byl v roce 1965 a odsouzen na 21 let. Bystroletov také spojkám CIA předal tisíce stránek technické dokumentace o nových sovětských raketách a tancích. Znalosti slabých stránek těchto tanků, které od Sovětů nakoupil Irák, přispěl později v roce 1991 k vítězství Američanů v Perském zálivu. I když Bystroletov ochotně spolupracoval, přesto byly výslechy kruté a preventivně ho mučili, aby si náhodou nějaké tajemství nechtěl nechat pro sebe. Při výsleších také používali drogy. Během výslechů zhubl dvacet kilo, tváře se mu propadly a ztratily svojí obvyklou růžolící barvu. Jeho jiskrný zrak vyhasl a vypadal mu zbytek vlasů. Včera k němu pustili rodinu, aby se s ním mohla krátce rozloučit. Když ho spatřili, manželka se k němu s pláčem vrhla. Mladšímu synovi Pjotrovi také zvlhl zrak, ale starší syn Alexander ho probodával nenávistným pohledem. „Jsi zrádce, otče,“ vyštěkl na něho obviňujícím hlasem a vystřelil k němu pravačku s napřaženým prstem. „Jsi odporný zrádce a je mi z tebe na zvracení. Původně jsem za tebou vůbec nechtěl jít, ale pak jsem si to rozmyslel, abych ti řekl, jak se za tebe stydím. Svůj trest sis zasloužil, nebudu tě litovat,“ řekl a otočil se na podpatku a zabouchal na železné dveře kobky pěstí. „Synu!“ vykřikl generálmajor a jeho manželka se zhroutila na zem plnou neidentifikovatelných skvrn, kde si sedla a brečela ještě intenzivněji. Syn Alexandr jenom pootočil hlavu, ale neobrátil se. Znovu zabouchal pěstí ještě důrazněji. „Služba! Pusťte mě odsud pryč!“

„Synu, snad mě jednou pochopíš, až prokoukneš tento systém. Vzpomeň na svého bratra, který zemřel kvůli němu a kvůli byrokracii.“

Alexandr se otočil. „Právě že mám svého brášku na mysli každý den. Každý den bojuji o to, aby se myšlenky komunismu zrealizovali a naše zdravotnictví, které je zdarma pro všechny, bylo lepší než to imperialistické. Tam, když jim nezaplatíš, tak tě nechají chcípnout. Copak jsi byl slepý? Vždyť jsi na západě byl léta. Copak jsi nevyděl ty žebráky, kteří denně umírají na ulicích před butiky luxusního zboží?“

„Je to trochu složitější, synku. Nemůžeš se na to dívat takhle černobíle.“

Služba otevřela dveře. Alexandr opovržlivě zakroutil hlavou a zhnuseně si odplivl. Potom zmizel za strážcem, za strážcem. „Posledních pět minut!“ vyštěkl žalářník. „Vždyť jsme tady teprve nanejvýš dvě minuty!“ namítl mladší syn.

„Jak jsem řekl, pět minut a dost,“ zavrčel nekompromisně strážný a přibouchl za sebou dveře. 

„Nezlob se na něho, prosím,“ omlouvala Alexandrovo chování jeho manželka. „Má to teď v práci těžké, to víš.“ Generálmajor přikývl. Jeho syn Alexandr byl důstojníkem na válečné lodi a nyní se jeho kariéra s největší pravděpodobností ocitne na mrtvém bodě, i když jedním z jeho požadavků o spolupráci s vyšetřovateli bylo i to, že se nesmí jeho zrada dotknout služebního postupu jeho syna. Ale jestli to předseda KGB splní, Bystroletov netušil a svého syna chápal. V kobce byla pravděpodobně nahrávací aparatura, pro případ kdyby chtěl Bystroletov po někom ze svých příbuzných poslat někomu varování nebo prozradit něco, co se vyšetřovatelům nepodařilo z něho vytlouct. Jeho syn nebyl hloupý, aby si tohle neuvědomil. Synovo demonstrativní odsouzení jeho činů mu může zachránit reputaci a naopak mu v kariéře pomoci. Tak už to prostě v jejich aparátu chodilo. Postup na základě zrady vlastních rodičů, sourozenců čí manželů a manželek byla v Sovětském svazu běžná praxe, kterou lze příkladně demonstrovat na legendárním agentovi poručíkovi později generálovi 5Orlovovi. Ten začal svoji kariéru v NKVD  udáním svých vlastních rodičů, že nařkli maršála Stalina ze zrady. Jeho otec za to zemřel v pracovním táboře. Toho si byl Bystroletov dobře vědom a tak svému synovi v duchu už odpustil.

Své manželce řekl. „Nic mu později nevyčítej. Politruci jim vymývají mozek. Nemůže srovnávat, nikdy na západě nebyl. Usuzuje pouze z toho, co mu naservírují a vím moc dobře, co se jim předkládá.“ Zvedl ji z podlahy a objal ji. V pěsti měl sežmoulaný odtržený kus deky, na který vypsal vypálenými sirkami vzkaz. Cár deky vtiskl manželce do dlaně. Když se na něho překvapeně podívala, jenom tiše sykl a přiložil si prst na rty. Manželka pochopila, přikývla a kus hadru schovala pod svoji blůzu. Potom vzala do rukou jeho hlavu a začala ho líbat na jeho propadlé tváře plné modřin a strupů. Nepřestávala při tom brečet. Pjotr ho uchopil za ruku a pevně mu ji stiskl. Dojetím mu zkameněla ústa, nedokázal ze sebe vypravit ani slovo. Generálmajor Bystroletov hladil svoji ženu po vlasech. Mlčeli, ale velkých slov nebylo třeba. Po několika minutách, kdy byly v tomto němém sousoší smutku se otevřely dveře. „Konec návštěvy. Oba ven,“ vyštěkl jeden z dozorců

Syn mu naposledy stiskl ruku, podívali se s otcem do očí a Bystroletov neznatelně kývl. Pjotr také a poté se otočil a zmizel na chodbu. Manželka pevně Bystroletova objala.

„Řekl jsem konec návštěvy! Ven! Neslyšela jsi kolegu,“ zahřměl hlas druhého dozorce. Manželka se k odchodu pořád neměla. Dozorci vtrhli dovnitř, jeden ji uchopil ze zadu chvatem zvaný dvojitý nelson a brutálně ji od Bystroletova odtrhl. „Zatracená ženská tak ty nebudeš poslouchat!“ Bystroletov se chtěl na dozorce vrhnout, ale druhý ho srazil obuškem na kolena. „Ty hajzle jeden, co si myslíš, že si tady budeš vyskakovat? Zrádče jeden,“ zařval dozorce nenávistně a kopl Bystroletova bagančatem do tváře. Ten upadl na záda, bouchl se do temene o železnou pelesť kavalce a omdlel. Po kopanci mu začala téct krev z úst a z nosu. Jeho manželka byla neurvale vyhozena na chodbu. „Pelešila ses se zrádcem, čubko! Kdyby bylo po mým, poslal bych tě na Sibiř, aby sis to pěkně odmakala a shnila jsi tam. Manžílek se z toho pěkně vyvlíkne. Nahnal bych ho do gulagu na doživotí, tu kapitalistickou svini. Jenže on dostane jenom kulku a bude to mít hned za sebou. Předseda KGB je příliš velkorysý.“

„Možná to už má za sebou,“ kývl jeho kolega směrem k Bystroletovovi. Vyvedli jeho manželku, vrátili se, přinesli si sebou kýbl vody a Bystroletova polili. Ten se rozkuckal a probral se. Nemohl se ani převléci, protože neměl do čeho.

Ale to bylo včera a jeho oblečení už uschlo. Půjde na smrt v suchých šatech, trpce se pousmál. Najednou se žárovka chráněná drátěnou síťkou rozsvítila a jeho celu zalilo studené a ostré světlo, které ho na pár okamžiků oslepilo. Zamrkal a promnul si oči. Do jeho cely vstoupili dozorci, které už znal a ještě jedna neznámá osoba. Byl na první pohled odpudivý. Malý obtloustlý chlapík ve věku kolem čtyřiceti let měl kulatou rolnickou tvář s naducanými tvářemi a malými prasečími očky blízko u sebe. Připláclý nosánek, malinkatý jako by si ho vypůjčil od panenky, působil nepatřičně a jeho odstáté uši působily komicky. Ale jeho výraz už komický nebyl. Naopak byl zlý a nenávistný. Ta figurka s krátkými tlustými nožkami, zkroucenými do o byla zosobněním komplexů vyplývajících z jeho zjevu. Byl to Gruzín a jak se následně ukázalo, byl to hlavně... jeho kat.

„Vstávej! Přišla tvá chvíle, prašivej pse!“ vyštěkl pisklavým hláskem.

Generálmajor Bystroletov vstal z postele a narovnal se. Při vstávání se mu na okamžik podlomila strachem kolena. Dozorci to zaregistrovali a vyvolalo to na jejich tvářích pobavený škleb. Vzmuž se chlape, povzbuzoval se generál. Těmhle nesmíš ukázat slabost. Jsi přeci generálmajor a tihle před tebou jsou jenom tupá chátra. Neudělej jim tu radost. Sebeburcování zabralo. Nasadil hrdý a povýšený výraz, který jasně dával najevo, kdo je v cele autorita. Generálmajor vykročil pevným krokem a o ostatní zrakem ani neškrtl. Dozorci zareagovali jako psi, když na ně pořádně zařvete. Ti stáhnou ocas a stejně tak i dozorci znejistěli a do jejich očí se vkradla úcta. Prošlí drilem a autority v nich vyvolávali posvátnou hrůzu. Pokorně se se před generálmajorem rozestoupili a ten prošel na chodbu. Tam se zastavil a otočil se na stále zkoprnělé dozorce. „Kde!?“ zahřměl jeho hlas a dozorci sebou cukli. Kat zareagoval jako první a prošel kolem generálmajora. „Následujte mě generálemajore,“ přešel kat podvědomě k vykání a už už málem dodal prosím. Dozorci uzavírali jejich pochmurný hlouček. Nešli dlouho. Za chvíli se octli v místnosti beze dveří a samozřejmě bez oken. Podlaha byla plná zaschlých skvrn od krve od předešlých poprav těch, kterým nebyl dopřán vojenský soud a klasické zastřelení popravčí četou. Tato místnost byla určená pro zrádce nejhrubšího kalibru a rodinám těch, kteří zde byli zabiti, nebylo vydáno ani jejich tělo. V místnosti nebylo vůbec nic kromě jediné věci. Tou byla osaměle stojící truhla neodborně ztlučená z neohoblovaných surových, tlustých prken plných suků a smůly. Byla to rakev připravená pro tělo generálmajora. Když ji Bystroletov spatřil, zarazil se a několikrát nasucho polkl. Slin se mu už nedostávalo. Víko od truhly stálo opřené o mokvající zeď a na zemi bylo několik hřebíků nestejné velikosti. Generálmajor zaregistroval, že dva z nich byly narezlé, takže musely být už někde použité. Sovětský šlendrián se projevoval všude. Kat mezitím nabyl svoji ztracenou rovnováhu a zase se ujal své povýšené role. Styděl se za svoji chvilkovou slabost. Surově do generálmajora strčil. „Táhni dovnitř!“ Generálmajor pokročil dále, zrak fascinovaně upřený na tu zfušovanou rakev. „Klekni si!“ uslyšel za sebou, ale nereagoval. „Řekl jsem, klekni si!“ zařval kat skoro až hystericky a zezadu mu kopl do nohou. Generálmajor se sesunul na kolena. Vzápětí uslyšel cvaknutí pojistky u pistole a její hlaveň se mu zaryla do týla. Pevně sevřel oči a zatnul zuby. Následoval ohlušující výstřel.         

  

 1 KGB - Komitet gosudarstvennoj bezopasnosti - Výbor státní bezpečnosti (sovětská   bezpečnostní zpravodajská služba, 1954-1991) Předchůdcem KGB byla:

ČEKA - Vserossijskaja črezvyčajnaja komissija po borbe s kontrrevolucijej i sabotažem - Všeruská mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží 1917-1922

GPU - Gosudarstvjennoje političeskoje upravlenije - Hlavní politická správa (sovětská bezpečnostní a zpravodajská služba, v letech 1922-1923 začleněna do NKVD

NKVD - Narodnyj komissariat vnuternnych del - Lidový komisariát vnitřních věcí, 1922-23 (v letech 1934-1943 byl součástí státní bezpečnosti)

OGPU - Objedinennoje gosudarstennoje političeskoje upravlenije - sovětská bezpečnostní informační služba 1923-1934

NKGB - Narodnyj komissariat gosudarstennoj bezopasnosti - Lidový komisariát státní bezpečnosti (sovětská bezpečnostní zpravodjsaká služba 1941-46, v letech 1941-43 začleněna v NKVD)

Smerš - Smerť špionam! - Smrt špionům! - (sovětská vojenská kontrarozvědka, 1943-1946)

GUGB - Glavnoje upravlenije gosudarstennoj bezopasnosti - Hlavní správa státní bezpečnosti  (sovětská bezpečnostní a zpravodajská služba, v letech 1934-1943 začleněna do NKVD)

Poté, co se rozpadl Sovětský svaz, vzniklo několik služeb:

FAPSI - Federalnoje agentstvo pravitelstennoj svjazi i informacii - Federální služba pro vládní komunikace a informace (SIGINT) - Signals Intelligence (zpravodajství odposlechem a analýzou signálů)

SVR - Služba vněšnej razvědki - Služba zahraniční rozvědky - zahraniční špionáž a družicová rozvědka

FSB - Feděralnaja služba bezopasnosti - Federální bezpečnostní služba - vnitřní bezpečnost

 

2  - GRU - Glavnoje razvedyvatelnoje upravlenije - Hlavní správu rozvědky (sovětská vojenská zpravodajská služba)

 

3 - CIA - Central Intelligence Agency - Ústřední zpravodajská služba byla nástupcem svého předchůdce - OSS - Office of Strategic Services Úřad strategických služeb, jenž operoval hlavně za druhé světové války a kterou prezident Truman zrušil v roce 1945. Dočasným mezičlánkem byla civilní instituce - CIG - Central Intelligence Group - Ústřední zpravodajská skupina. Tato instituce ale neměla právo dělat operace pod krytím a tak většina skrytých operací byla v tomto mezičase převedena pod ministerstvo války. Výlučné právo na provádění skrytých operací měli pánové Allen Dulles a Frank Wisner. Na ministerstvu zahraničí vznikl úřad - OPC - Office of Policy Coordination - Úřad pro politickou koordinaci, kterému šéfoval právě Frank Wisner. Oficiálně se zabýval záležitostmi uprchlíků ve spolupráci s Mezinárodním červeným křížem, ale ve skrytu prováděla proti Sovětskému svazu tajné operace za pomoci antisovětských ruských emigrantů a nacistů. OPC tajně transportovala do Spojených států nacistické válečné zločince, vybrané mezi experty v oblasti raketové vědy, lékařů, zbrojních expertů, inženýrů, průmyslníků atd. Měli výjimku a oficiálně mohli obcházet imigrační zákony. (Další z operací podobného ražení byla OPERATION PAPERCLIP. Tuto operaci, při níž se přepravovali nacisti do USA, měla pod sebou tajná armádní složka - JIOA - Joint Intelligence Objectives - Spojená zpravodajská agentura a řídil ji přímo sbor náčelníků štábů.)

CIA vznikla na popud zákona o národní bezpečnosti National Security Act, který Kongres schválil a prezident Truman podepsal v roce 1947. Zároveň byla vytvořena - NSC - National Security Council Rada národní bezpečnosti.

 

4 - MI 6 (Military Intelligence 6 Britské vojenské zpravodajství, odbor 6)

 

5 - Igor Grigorjevič Orlov agent původním jménem Alexander Ivanovič Navratilov byl vzdáleným potomkem carské rodiny. Jako takový by před Stalinem neobstál a tak mu Lavrentij Berija, předseda NKVD dal jméno Orlov, které patřilo vojákovi, který padl zpočátku války a byl synem generála. V červnu 1942 se Berija dozvěděl, že generál poručík Andrej Andrejevič Vlasov - Hrdina Sovětského svazu byl u Volchova zajat i s většinou své armády. Později Vlasov vyzval vojáky Rudé armády, aby se vzdali a vytvořili Ruskou národněosvobozeneckou armádu. Berija potřeboval svého agenta, který by pronikl až k Vlasovovi a Reinhardovi Gehlenovi, který řídil německou činnost proti Sovětskému svazu. Operace se zdařila a agentovi Orlovovi se podařilo získat důvěru Vlasova i Gehlena. Svým intrikářským umem docílil, že německé velení nikdy naplno nedůvěřovalo Vlasovovi a jeho přibližně stopadesátitisícové armádě, která nebyla nikdy nasazena v rozhodných bojích. Vlasovce k většímu nasazení použil až Himmler v lednu 1945 v Československu, ale bylo příliš pozdě na to, aby zachránili Třetí říši. Orlov se to včas dozvěděl a s předstihem dal Moskvě hlášení. Vlasovci byli poraženi. Sám Vlasov byl zajat a spolu s několika svými generály (např. Malyškin, Žilenkov, Trukin a dalších sedm) byli 12 srpna 1945 odsouzeni za velezradu, špionáž a teroristickou činnost proti SSSR, kterou prováděli jako agenti německé špionážní služby a popraveni.

Orlov získal touto protisovětskou činností důvěru, kterou zaštítil Gehlen (vytvrořil Gehlen Organisation - Gehlenova organizace - předchůdce BND - Bundesnachrichtendienst - Spolková zpravodajská služba ) a začal po válce pracovat pro CIA ale jako nastražený sovětský agent čili dablér.  

---