Heřmánková

abych
po pravdě, nevim co bych
jak bych..............
..............................

skotačim po pokoji
úsměvem lechtám fotky
poslouchám
pravdomluvným jazykem ku mě vyprávějíc
poslouchám tváře
krásné ano
napovídajíc cosi
o
nepravdě
nenávisti v lásku proměnné
o samotné proměně
a kontrabas hraje ,,mol"

hledám
věšák s ramínkem
co voní

rozzuzleně čistíc prach z podDeky

lehl jsem si na postel
začal jsem plakat
žádná žena
nikdy neviděla
svíjícího se kuřáka

venku listí
zpomaleně mramorové
padá rychle k zemi
a tam zavoní

a voní
světo odrazú z ulic
prochladlých podzimových
vytváří starý film
tmavožlutooranžově
a je to ženám nepřístupné
a mne to sebralo
a už jdou titulky

nevím co bych
ručičky vyhrožují prostředníkem 2:22
šťastná čísla moje
a kdosi projel kolem ulicí
uměleckoprómyšlené otázky nechám na později

a cítím heřmánek
a přikriju se dekou
a usnu po velmi dlouhé době na posteli
v teple
v suchu
po dešti....
............
podzimovim

---