Homo Multikulturensis

Je to ukázka z hry na téma Multikulturalismus - je to vlastně o dítěti, které se setkává s jinakostí ....

I.dějství

 

Scéna první:

 

(hospoda, stůl a u něho čtyři chlapi v konečné fázi puberty, kolem 40 let…ohlížejí se )

 

1.chlap: Ty vole, kde může bejt tak dlouho?

2.chlap: Možná ho zas stará nepustila

(všichni se začnou smát)

3.(ještě se zalyká smíchem): Jsem ho dneska viděl s mladým…..dědeček hlídá.

4.chlap (směrem k hospodské): Nebudem na něj čekat, dej sem karty!

 

(když hospodská háže balíček karet na stůl karbaníkům, vstoupí do zakouřené světnice chlap se tříletým chlapcem)

 

Děda: (úsměv na rtech a skrývá omluvu): Dobrej!

Hospodská : (s úsměvem): dobrý den , koukám , že ste si vzal posilu?

Děda: (hrdě) To víte, s dědou je mu nejlíp …

(do toho skočí 1.chlap)

1.chlap: (směrem k dědovi ) To tam budeš stát a vykecávat nebo si dáš s náma marijáš?

2.chlap: (s úsměvem) Ser na kecy a pojď nám ukázat jak to hrajou Cigáni!

Děda: (úplně vážně) Vy chcete zase přijít domů oškubaný jako kuřata? Říkate si o to!

Děda: (směrem k hospodské): Rozměňte mi dvacku, já je to jdu na učit!

Děda. (směrem k chlapci): Tak si vem pohár a pojď se kouknout jak jim teď děda dá..

 

(chlapec si vezme pohár s pultu a děda si vezme natočené pivo a drobné za dvacku a sednou si ke stolu. Chlapec sedí dědovi po pravé straně a 4 chlapi jsou rozesazeni tak , aby jim byli naproti)

(Hra je v plném proudu, když v tom se z karbanické konverzace nad tahy a nad barvami rozvine konverzace)

 

4.chlap: (směrem k dědovi) Co ti to tak dlouho trvalo? Tě stará nechtěla pustit, viď?

Děda: (s jistým porozuměním) Mám starou jak ty? Ale né, musel jsem jít s malým na procházku, to víš hlídám, dneska u nás bude spát.

2.chlap: (nedočkavě) Hraj a nemel !!!

Chlapec: (zatahá dědu za rukáv a ustrašeně se zeptá) Dědo, kdo je to za pány?

Děda: (koukne na chlapce z vrchu a  mávnutím ruky směrem ke čtveřici chlapů) To jsou Gádže, víš děda s nima dělal ve statku … neboj, oni jenom tak mluví .

Chlapec: (nechápavě) A kdo to je gádžo?

(na to skočí 3. chlap nadechujícímu se dědovi do nádechu a nahne se přes stůl a chlapci potichu říká)

3.chlap: To je taková přezdívaka, já jsem gádžo a tvůj děda je cigán.

Děda: (souhlasně) No to je pravda, tady pán je gádžo a já jsem cigán …

(do toho skočí 1. chlap)

1.chlap: (směrem k dědovi) a nezapomeň , že jsi Cigán s papírama nebo už ti je vzali?

(smích)

Děda: (se smíchem) Já je mám pořád ale tebe koukám zase přibyli další a to na hlavu !!!

(smích)

4.chlap: (nedočkavě a ke všem) Jasně baby a hrajte !!! 

3.chlap: (směrem ke chlapci) : a co ty mladej? Seš taky Cigán jako děda?

Děda: (koukne na chlapce a šeptá mu do ucha): Řekni, já nejsem cigán, já jsem Cigán s papírama..

Chlapec: (nahlas a niž by věděl co říká) Já nejsem Cigán, já jsem Cigán s papírama !!!

(smích)

3.chlap: (směrem k dědovi) ty vole ty ho blbneš, ale máš recht, Cigáne !!!

Všichni chlapi: (směrem na 3.chlapa) s papírama !!! nezapomeň s papírama !!!

(smích)

 

Scéna druhá:

 

( děda sedí doma a má chlapce na klíně a koukají spolu na televizi)

 

Chlapec: dědo?

Děda: (kouká pořád  zaujatě na televizi)  no? Co?

Chlapec: dědo?

Děda: (na okamžik sklopí zrak na chlapce) no? Co je?

Chlapec: proč ti ty pánové říkali, že jsi Cigán? Ty už nejsi můj děda?

Děda: (odrhne svůj zrak od televize a po chvilce úsměvu s kamennou tváří k chlapci, kterého si na točí tak aby mu koukal do očí) Víš, to je jen taková přezdívka. Já jsem pořád tvůj děda a zůstanu tvým dědou. Víš to je jen přezdívka jako gádžo …rozumíš tomu?

Chlapec: (po chvilce ticha) takže to je jako s Jirkou? Jeho tátovi říkaj, že je Hery a mi Jirkovi říkáme taky Hery, takže tobě říkaj, že jsi Cigán , tak já jsem taky Cigán?

Děda: (s úsměvem ale vážně) Jo přesně a nezapomeň, že jsi Cigán s papírama, ty nejsi jen nějakej Cigán, ale s papírama na to nezapomeň!!!

Chlapec: (vesele) neboj, nezapomenu..

Děda: takže kdo jsi?

Chlapec: (hrdě) Cigán s papírama?

 

(po chvilce ticha a zvuku z televize vstoupí do místnosti babička)

 

babička: (směrem k chlapci) nemáš hlad? Něco ti naberu?

Babička: ( s měrem k dědovi)a ty mu prestaň motat hlavu!

Chlapec: nechci nic, nemám hlad..(heč) já jsem měl pohár, viď dědo?

Děda: (s měrem k chlapci, dává ho dolu ze stehen)Jasně a teď běž za babičkou ať ti dá něco najíst…za chvilku dávaj film …

(chlapec odběhne do kuchyně za babičkou a za chvilku se vrátí s kastrůlkem plným halušek s tvarohem)

děda: (dává si chlapce na klín) No vidíš…pěkně se najez a budem se koukat na kriminálku.

Chlapec: ( koukne na dědu a s plnou pusou) ty nechceš, jíst?

Babička: (zakřičí z kuchyně)  Toňu…naberem tyš tebe…su s tvarohem, takové ty ľúbíš!

Děda: (otočí se směrem ke kuchyni a zakříčí) Tak hej, ale málo, nie som hladný, mal jsem v krčme dve piva a nějak mi nesedli!

Babička: (nese dědovi jídlo) tak ti treba! Nemáš chodzic po karčmách ,nemluvím o tom, že se klidně zobereš chlapca! Radši se poradně naidz !

Děda: (potichu na chlapce, když si dává kastrůlek halušek před sebe)  ne aby si řek babičce , že jsem měl čtyři piva…ona by na dědu potom nadávala, to je tajemství.

Chlapec: neboj…budu ticho.

 

 

 

Scéna tři:

 

( je odpoledne po obědě a v kuchyni je děda a babička a chlapec je v předsíni a tam si hraje s autíčkem)

 

Chlapec. (nedočkavě) dědo? A kdy pro mě přijede táta?

Děda: (unaveně) za chvilku je tady….

Babička: (koukne na hodiny) Už by tady mali buct…(koukne na dědu) v koľko ti povedali, že si prídú pro malého?

Děda: ( mrzutě) A čo já viem,  som sa ich nepítal… ale tak kolem obeda .

(v tom se otevřou dveře a z nic se vynoří máma s tátou)

 

Chlapec: (rozběhne se k mámě a chytne jí kolem krku) : Mami! Mami!

Táta: ( zuje se a přijde do kuchyně) No , ahoj, nezlobil?

Děda: Ale vůbec nie …

Babička: (koukne na tátu) a ty čo že niepřídzeš se na nás kůknut a kde je Eliška, dáš si kávu?

Táta: ( omlouvavě) Mám teď vela roboty, ale šak jsem tu byl čtyry dny jsou tomu?…Eliška je v chodbe s malým ( otočí se na dědu) a čo ty apo, už je ti lepší?

Děda: (unaveně) hej , už je mi lepší …

 

(v tom přijde do kuchyně máma s chlapcem v náručí)

 

Máma: Ahoj, nezlobil?

Babička: (koukne na mámu a s úsměvem) ne vůbec nezlobil, dáš si kafe?

Babička : (koukne na tátu a zvýší hlas) Tondo, chceš kávu…

Táta: (sedá si vedle k dědovi na židli) hej urob aj mě, ale ne mocnů, už jsem vypil doma.

Babička: (koukne na chlapce v náručí) a ty Toníku? Nechceš, aby ti babička udělala čaj?

Děda: ( okřikne babičku s úsměvem) Koni? Chceš ovsa? Čo sa ho pítáš? Šak mu zrob!

 

(babička dá na stůl kafe a čaj)

babička: (všem) cukr je na stole.

Děda: (koukne na mámu, která zamíchá a kafe a napije se) Ty nesladíš?

Máma: (spolkne a s úsměvem) Přestala sem , tak je lepší.

Babička: To já kdybych si neosladila, tak ho nevipijem.

Děda: (s úsměvem) Já nepiju a nesladím.

Babička: ( vyčítavě) ale pivo! To jo čo, to by sis dal?

Chlapec( otočí se na tátu, heč) Tati, včera jsem byl s dědou v hospodě. Hrál tam karty a pánové mu řikali, že je cigán.

Babička: (vyčítavě na dědu) Ty si zas hrál karty? Ty si nedáš pokoj, ešte to uč chlapca?

Táta: ( s úsměvem na chlapce) a ty si hrál taky?

Chlapec: ne já měl pohár a koukal jsem dědovi do karet.

Táta: a kdo vyhrál?

Chlapec: No přece děda, on je Cigán s papírama, víš? Ty jsi taky Cigán s papírama? Já jsem!

Táta: (s úsměvem) no jasně , že jsem Cigán s papírama, mám je Cigánka, babička je Cigánka , všichni jsme Cigáni, tak ty jsi taky Cigán s papírama.

Babička: (podívá se na tátu) nemotaj mu hlavu!

Babička: (otočí se na mámu) Ty mu nic neřekneš?

Máma: (polkne kafe , otočí se na tátu a zakroutí hlavou a zasměje se)

Děda: ( směrem k babičce) čo že by mu to niepovedzel, šak je Cigán a nestydí se za to! (o točí se k chlapci) Viď, řekni babičce kdo si.

Chlapec: ( napije se čaje) já jsem cigán s papírama!

(smích)

 

II.dějství

 

Náš chlapec začal chodit do školky.

 

Scéna první:

 

(na pískovišti si hraje náš chlapec s kamarády)

 

1.kamarád Jirka, řečený Hery po svém otci: ( přijde k Chlapci a hraje si sním s autem)  Ahoj Toníku, můžu si pučit auto?

Chlapec: Jasně , ale ty mi pučíš bagr.

Hery: Tak fajn, já budu jezdit a ty mi budeš nakládat písek.

 

(ke hrajícím klukům se přidá kluk, který se přistěhoval do vesnice a ještě tam nikoho pořádně nezná)

 

Neznámý: Ahoj kluci, můžu s váma jezdit?

Chlapec: jasně, ale Hery ti auto nepučí, že jo Hery?

Hery: (koukne na neznámého) Jo di si za soudružkou učitelkou ta ti dá auto.

Neznámý: Tak jo…za chvilku se vrátím.

Chlapec: (na Heryho) jak se vůbec jmenuje?

Hery: Asi Michal.

(v tom se vrátí na pískoviště Neznámý a v ruce má auto)

Neznámý: ( vítězoslavně) Tak jsem tady…budu jezdit s Jirkou a ty mi budeš nakládat.

Chlapec: Jo jasně a jak se jmenuješ já jsem Toník.

Neznámý: Já jsem Pepík.

Chlapec: Tak fajn, přijeď ať ti naložím písek, stavíme hrad!

(chlapec naloží Pepíkovi písek na korbu  a otočí se na Heryho, který se někam zakoukal)

Chlapec: Hej, Hery, přijeď!

Hery: (veme auto a tlačí ho směrem po pískovišti k Toníkovi) už jedu, uděláme velikánskej, ten největší hrad!

Pepík: (koukne se nechápavě na Toníka) proč mu říkáš Hery, když je to Jirka?

Chlapec: To je jeho přezdívka.

Pepík: (koukne na přijíždějícího Jirku) Proč ti tak říkaj, jak na to přišli?

Hery: Protože  tak říkaj tátovy .

Pepík: (směrem k Herymu) : a tebe to nevadí?

Hery: (nechápavě): Ne proč? Mě je to jedno, už jsem si zvyk. (začne se smát)

Hery: ( se smíchem) Tady Tonda je zas Cigán s papírama, ale je to dlouhý, tak mu říkáme Tonču.

Pepík: (otočí se k Toníkovi a nechápavě) Tak ty seš Cikán?

Chlapec: (uraženě a nechápavě) Ne, já jsem Cigán s papírama po dědovi…co je to Cikán?

(do toho skočí Hery)

Hery: (vrátil se z prázdným autem a k Pepíkovi) Nemluv pořád a jeď..a jak říkaj tvýmu tátovi?

Pepík: ( rezignovaně) jo jo, už jedu a tátovi, říkaj Jozef.

Hery: ( frajersky) tak fajn, od teď seš Jozef, mě můžeš říkat Hery a to je Tonču…

 

Chlapec: (s úsměvem a hrdě) Ale jenom pro kámoše, jinak jsem Cigán s papírama.

(smích)

 

scéna druhá:

 

(Děti jsou ve školce. Sedí na zemi a učitelka stojí za klávesami.)

 

Učitelka: Tak děti, teď si za zpíváme. Zná někdo nějakou písničku? Třeba ty Pepíku.

Hery: (na učitelku) Soudružko učitelko, to není Pepík ale Jozef po tátovi.

Učitelka: ( očividně vyhozená z kontextu) Dobře Jirko … ale mi mu budem říkat Pepíku.

Hery: (frajersky) a víte, že Tonču je Cigán s papírama?

Učitelka: (vykolejená) Cože? Jak si na to prosím tě přišel? Toník je Cikán, ale to neznamená, že je někdo jiný, tak mu tak prosím už neříkej!!

Hery: (nechápavě) Proč?

Učitelka: (trapně) To, že je tmavší, neznamená, že je  jiný a že si sním nemůžeš hrát.

Hery: (nechápavě) ale já si sním hraju, jenom říkám, že je po tátovi Cigán s papírama, že jo Tonču?

Chlapec: (hrdě) Jasně, já jsem Cigán s papírama.

Učitelka: (naštvaně) Tak dost chlapci, už toho bylo dost. Od teď nechci slyšet, že Toníkovi říkate, že je Cikán a budete mu říkat jménem.

Hery: (provokativně) Proč?

Učitelka: ( vojevůdcky) tak už dost Jirko!!! Prostě nechci abyste mu tak říkali!!!!

Chlapec: (provokativně) Já nejsem Cikán , ale Cigán s papírama a kluci mi říkají Tonču, že jo Hery?

Hery: (směje se) jasně kámo.

Učitelka: (přísně) Tak už dost kluci. Říkejte si jak chcete a teď si zazpíváme!

Učitelka: (s jistotou k Toníkovi) Tak Toníku, ty budeš určitě umět zpívat nebo na něco hrát. Nechceš nám něco zahrát nebo zazpívat?

Chlapec: (v šoku, bojácně) Já, já neumím zpívat ani hrát.

Učitelka: (překvapeně) Jak to? Vždyť Ci.. no to je jedno, tak si vem aspoň paličky a budeš s nima ťukat do rytmu, aspoň  uvidíme , jestli opravdu neumíš hrát.

Učitelka: (do třídy) tak , kterou si zazpíváme?

Hery: (vesele) Prší, prší…

Pepík: (skočí mu do řeči) nene, kočka leze dírou…

 (nakonec se přihlásí Anička a děti zpívají Kde domov můj)

 

 

Děti se postaví do řady na podiu a zpívají Kde domov můj a opona se zavírá…..

---