Zvonec

 Zvonec

 Můj sen,                                                                                                                                                

je jít svobodně ven,

rozhazovat ruce do nebe

a nemuset se pořád,

koukat za sebe.

Ale to nejde,

ja myslela, že z minulosti sejde,

zapomenout nejde,

můžeš za to Ty,

Ty, co rozšiřuješ moje útrapy.

Byl jim konec,

v minulosti zvonil zvonec,

měl dávno přestat,

já bych se z toho mohla pomalu,

ale jistě dostat.

Jenže nepřestal,

celou dobu nezájem předstíral,

pak najednou,

v té nejslabší chvíli,

tě napadnou ti,

ti co rádi tě neměli.