setkání...

Inuško, Ty budeš moc dobře vědět o kom je řeč :) je to zvláštní, jak setkání může ovlivnit myšlenky člověka...

Při prvním setkání mi slzy po tvářích kanuly
a Tobě se divný výraz v očích zračil
Mé oči bolestí a hořkostí planuly
A TY ses na mě ještě mračil...

Nelíbil ses mi,
chtěla jsem, abych Tě nevnímala,
Protivil ses mi,
dokud jsem se Ti do očí nedívala...

Díval ses tak zvláštně,
až jsem se Tě bála
oči Ti zářily tak krásně
že jsem jen o Tvůj úsměv stála...

nemohla jsem pohled odtrhnout
a Ty ses jen na mě usmál,
srdce se mi chtělo roztrhnout
a led v srdci mém roztál...

Má bolest zmizela - je pryč
a já na Tebe myslím, čím dál, tím víc!
Od bolesti... někam... ztratil se mi klíč.
Bohužel vím, že nesmím chtít víc.

Už jsem daleko, pryč od Tebe
ale srdcem jsem stále tam...
uzavřená do sebe,
duše mé se ptám?
Co je to se mnou?

Pojem o čase ztrácím...
... a myšlenkami se stále vracím...

---