Lodí bílou nechci plouti

Neb by to nebylo příliš jasné nad pozemkem srdce

zavřelo by se jedovaté oko nad oceánem z ruží a posledních sklenic

ty bys plakala nad rozlitým černým mlékem a povídala cosi o harmonii

jenže řeč by žádné nepřátele nespojila, nýbrž jen povýšila

ztatil by se vánek ad rem

ostružinové poupátko, najdi si svůj cíl a mrkni se do útrob naší vlasti

možná najdeš nejvyšší dojmy pod horou osudu flexibilních snobů

najdi růži od poupěte

a míček bez ruličky v estrádě nejstrašnějšího patosu pro děti i mládež

to bys nepřežila, šarlatánko!

ty nejsi ta splihlá okázalá holka, co činí jen když vidé zjevy podobající se superrumu

to není žádná radost, to je okouzlení tajemným opolením

a rys nemocného starce na louce bez stráně i oveček jede dál

koukal by ses do houfnice, jen nevíš, že íáček je mrtev

co chceš paptlat s nějakým tvorem, jsi snad mrož?

nevidíš nic, jsi pesimista, je konec všeho, ukončení, smrt, bolest, ticho.

co ten chlápek nachoví, cožpak neví, že již je konec všem pochoutkám?