Sen

Na pláži svítí světla, divoký barevný rej, hvězdy se sklání, aby byly blíž, hraje tichá hudba, kterou neslyšíš, máš v uších příboj, vlny se o útesy tříští, na koňském hřbetu, na rozžhaveném písku, na křídlech mojí touhy, zavíráš oči, a slyšíš jenom tlukot srdce, srdce plyšového medvídka, který usnul ve stínu palmy, a nechal si zdát sladké sny plné medu, pohlaď ho po hlavě, a přetáhni přes něj deku, noc bude studená, a on tolik potřebuje něhu, tiše něco zašeptal, rozumíš jeho řeči? rozumíš slovům co šumí moře, nebo větru, co pohrává si s hrady z písku, s těmi, které ještě nikdo nerozšlapal, každý staví vzdušné zámky, a zapomíná na pozemské hodnoty, na písek, na vlny, na světla, na hudbu, i na medvídka, zapomene, jako na stopy v písku, které voda zahladila, a rybka zlatá, si nechápavě nasazuje brýle, a lomí ploutve nad podivností světa, zhasínají světla, a utichá hudba, medvídek se probouzí, zavři oči, to řekl on? ne, to já, on se začervenal, usmál se a odchází, ale s ním se nevytrácí něha, ne, ne, zavři oči, a pokusme se probudit, medvídky v nás… text

---