Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Chtěl bych vám říct...

06. 11. 2005
0
0
919
Autor
karibik

Nejsem si jist, kam toto dílko přesně zařadit. Můj styl je naprosto nekonkrétní, rozplizlý a tudíž i nezařaditelný. Možná je to úvaha, možná fejeton a možná úplně něco jiného. Rozhodnutí už je na vás, čtenářích.

No, víte. Jak bych to jen. Zkrátka. To máte prostě tak. A spousta dalších podobných frází se používá na začátek rozhovoru a to hlavně ve chvílích, kdy si nejste tak úplně jisti tím, co bude následovat. Každý se již jistě dostal do podobné situace. Co ale vlastně znamená a kdy se používá právě těchto, v nadpisu zmíněných, slov?

První možností jsou okolnosti naznačené v předcházejícím odstavci. Máme mluvit před větším seskupením lidí a nevíme, jak začít. Použijeme tedy nějakou startovní větu a vše ostatní už pak bude jednoduše následovat. Výsledný efekt je však přímo závislý na kvalitě úvodu. Se slovy „Ehm. Tak já bych tedy začal.“ nebo „Haló! Mluvím!“ nemůžete očekávat moc velký úspěch, ale právě s tou naší větou je zajištěn vcelku přijatelný počátek a ohlušující konečný aplaus.

Druhé použití je eventualita, kdy máme mluvit se svým nadřízeným, popřípadě jinou osobou společensky nadřazenou. Použijeme opět naši univerzální frázi, jen ji malinko pozměníme a zvětšíme písmeno „v“, aby jasně dávalo najevo velikost osobnosti, se kterou se chystáme navázat řeč. Pak si už jen připravíme obsah našeho sdělení, tedy to, o čem chceme dále hovořit, a můžeme začít. Ukázková žádost by mohla vypadat například takto: „Chtěl bych Vám říct, že by nebyl špatný nápad, kdybyste zvýšil můj plat.“ Tento výňatek z dialogu je naprosto hypnotizující a každému musí být jasné, že úspěch a následné splnění našich požadavků je předem vyřízená věc.

S třetím případem mám i osobní zkušenosti. Jedná se o trochu osobnější konverzaci, kde nahradíme zájmeno vy jeho obdobou vhodnou pro tykání: „Víš, chtěla bych ti něco říct. Možná to bude znít trošku hloupě a ty se na mě naštveš ale přesto ti to musím povědět. Miluji tě.“ Těchto pár vět bylo řečeno mě a je mou povinností potvrdit, že změnily celý můj život.

Z následujících příkladů je tedy snad již naprosto zřejmé, že fráze „Chtěl bych vám říct…“ je naprosto nezbytná pro život. Ve společnosti se bez ní neobejdete. Má univerzální použití, je vhodná pro každou příležitost a je až s podivem, kde všude se s ní můžeme setkat. Pro nás by mělo být prioritou osvojit si ji a mít ji každý den připravenou pro pohotové použití.


Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru