Rudej sníh

Napadl rudý sníh a sténal pod kroky básníka,

který chtěl život pít, jak by to byl alkohol.

Tak s lahví v ruce se rozhlížel, hledal viníka,

pak padl tváří do ruda a chladu.

Zkrze ztěží zavřené rty ochutnal to nic,

do kterého padal snad celou věčnost.

Jen co na jazyku se rozpustilo, chtěl víc,

a básník propadl chaosu místo řádu.

Někomu zdálo se, ža padá hloub a hlouběji,

ale já ve skutečnosti konečně létám.

Už přestávám křičet, spíše se s tebou směji,

padám, chci letět k tobě v svém pádu.