experiment

myslím, není třeba více slov, stačí dojít se podívat...

vše co zbylo z její krásy

v holinách se trpce ztrácí

a pahýly stromů, osaměle

ční k nebi v rouše trpitele

leč i ony vítr jednou skácí

 

kde útulno a milo bylo

dnes mrtvý les

ó zrado sivá

o bělostné kmeny opírá se slunko

snad ještě žije

krajina dnes bílá, neduživá

snad v pramenech Mokrůvky

se ještě motýl vznáší

snad v odpoledním jasu

svou hlavu Luzný stáčí

 

to k tobě kraji bohu milý

ty šlépěje jsou lidské

to ony prozradily

že vše co kolem zbylo

je jenom dílem lidí

 

ne kůrovec, to oni ať se stydí

 

krajino v ráji šumavském

nezoufej, prosím

přestaň sténat

čas vyprostí tě ze zlých tenat

a na stráních tvých objeví se

znovu život, nové plíce

 

 

v rozpuku bolesti zůstal jsem stát němý

nad Březnickou hájenkou

ten pohled tak známý a přece jiný

rozbušil srdce hluboko ve mně

 

však stále je tady smutná to země

co bere mi dech, když po ní kráčím

zelené lesy i hluboké tůně

potoky dračí, tam, v horském lůně

ta vzala mi dech

ta krása mi stačí

tu krásu mi nech

 

 

 

 

---