Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Věnováno

12. 11. 2005

737

Autor

Faidra

Zatni mi

při kočičím mrouskání

do krku

špičaté korálky,

korálky bílé,

korálky velice tichého znovuzrození.

Za úsvitu

můžeš se pak podívat,

je mnoho malých rýh

v mé kůži.

Mám je v sobě

popraskané

už odminule.

Na sněhobílém polštáři

hádájí se spolu naše těla,

nakonec domluví se, znám je.

Odplují spolu za bouře na jedné lodi

do Země poznání.

Já nebojím se,

lásko,

když trháš mi údy

rozechvělé.

Nepotřebuji je,

přece narostla mi křídla.

                                             (Možná, že ráno poběží

                                             sama městem sychravým,

                                             jak panenka na hraní-

                                            tvář omytou přílivem.)

angelik

20. 11. 2005

Dát tip

věnováno je zrovna starší a jmenuje se to uplně přesně:) a jinak nevim,, spíš tak různě, ale tím ti nechci říct nic špatnýho, jen že je mi tvůj "jazyk" asi blízký:)

angelik:ty jo, já fakt nevím..ty názvy každopádně nejsou originální,to jsem si ani nikdy nemyslela..! já si fakt musím přečíst co nejvíc tvých věcí,ptz nevím,co na to říct...mám si přečíst spíš ty starší nebo novější věci? napísej,fakt bych se na to mrkla..a jinak dík moc..:)

angelik

18. 11. 2005

Dát tip

je to moc dobry, podle mě..ale dílka se ti jmenují podobně, někdy stejně jako ta moje, a někdy se v tom i poznávám, ale tím nechci nic říct! je to fajn*