Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seZklamaný muž
Autor
Luigik
taková snaha o pocity člověka který cítí beznaděj a nechápe proč se mu všehny ty špatné věci vůbec staly
Půl světa,každý kraj a les,
Ušel stínům všedních dní,
A v srdci si myšlenku nes,
Že on je ten poslední…
Nikdo…Omyl…Jak se zdá.
Vždyť život zde měl tolik rád,
Tak proč ho nikdo nehledá?
Jak nemá potom naříkat?!
Poznal lidi,už nemůže zpět,
Duše ho bolí,je rozbitá,chřadne,
Ten muž nyní proklíná celičký svět,
Poslední naděje na život vadne…
Celé nitro volá po záchraně,
Muž neví,proč tak trpí,
Vždyť nikdy nepoužil zbraně,
Ba ani nabroušené kopí…
Tak proč ho lidi klamou teď?
I ti,jež kdysi měl tak rád,
Barvou dní se stala šeď,
Opadal i snový sad.
Cesty rájem pokryl prach,
Vládu nebe převzal stín,
A muže přitom přepad‘ strach,
Že nezbude mu nic než splín…
Úsměv kdys‘ tak jasný měl,
A byl tak svěží,plný síly,
Pomáhat všem lidem chtěl,
Ale snahy,zdá se,marné byly.
Jeho srdce-rozervané na cáry,
Dřív ne jeho,ale mé,
Muž leh‘ by radši na máry,
Než prožít znovu všechno zlé…
...