Noc po flámu

Co říct napili jsme se a pak šli zpátky na kolej.

Dva kamoši jdou k ránu, avšak stále za tmy, noční ulicí, kde právě startuje zaparkované auto. Jsou mírně opilí a jeden z nich sestoupí z chodníku přímo před auto a silným hlasem začne vyřvávat: „Ulice lidem, ulice lidem.” Řidič chvíli otálí, ale po chvíli sešlápne plyn a jemně nárazníkem žďuchne do řvouna. Ten se překvapeně otočí a naštvaně velkou silou kopne do nárazníku. Jeho kamarád se strachem smíšeným se zaujetím sleduje co se na vozovce odehrává, ale nakonec vykřikne: „Franto nech toho a pojď radši ke mně”. František se odevzdaně, ale pořád naštvaně odebere za svým kamarádem a na východě vychází slunce.

---