Letní večer

Pravda nebo lež. Hádejte!

V létě navečer jsem se pustil za vodou. Žlutou 11stupňovou i tou kalnou 18stupňovou. Cestou jsem spatřil nádherné šestnáctileté stvoření, sedící nad potůčkem vytékajícím z rybníčka Rákosníčka. Nemohl jsem si pomoci a řekl jsem jí: „Ahoj, Princezno Pampeliško! Pojď, se se mnou vykoupat.” Děvče se usmálo smutným úsměvem a řeklo:„Nemůžu, já tu na někoho čekám.” Chvíli jsem váhal a pak se zeptal: „Jak se jmenuješ?” Děvče se usmálo znovu. Vesele. A řeklo:„Hádej!” Neváhal jsem ani vteřinku a vyhrkl: „Alenka!” Zavrtěla hlavou. „Adélka.” Řekl jsem trpělivým hlasem odevzdaného třicátníka. Řekla: „Taky né! Ale už seš blízko.” Tak jsem řekl: „Tak v tom případě můžeš být jen AA.” Usmála se a já se usmál taky, otočil jsem se zády, pokračoval v krasojízdě na koupák a už jsem ani neřekl. Nashle, Adriano!

---