ŠŇŮRA (b.s. Pošlapaný svět 2003 -2005)

Je to ta nejdelší věc co znám - nekonečno T.R.Noyjl

Šňůra

 

Jako několika denní šňůra se táhne

od lesa do města kde špatně zahne

a zahne do říše stínu pevných , studených

a těch u kterých život ztratil ostych .

 

Dlouhá je její délka když plete se,

se studeným srdcem a těžkou křečí nese se

celým stádem betonových měst

pokryje život našich a jejich těžkých střetu cest.

 

Cesty malé a studené bez radosti

cesty vyrobené na úkor cizích mrtvých kostí

kříží provazem svým i život těm

jenž mají  teplo a v srdci slunečný den.

 

Těm jejíchž duše radost v sobě hladí

i jim šťastným šňůra lidí dnešních vadí

poněkud zákeřně bystrou má šňůra hlavu

když jejích kousek štěstí z života má za svou stravu

 

Trhá si kousek po kousku

tak jako hladový má chuť na čerstvou housku

až na konec všechno vytrhá

svůj smutek a chlad na ně vrhá.

 

Až nakonec doušek svíčky zhasne

jejich cesta zmizí v ní  je to jasné

plamen nesvítí ve tmě tak husté

že jej udusí tma je to hnusné.

 

A proud její jak led zní

Je to těžké nevyloučíš její tvrzení

Že většina vyhrává v duši naši

Že pravda se jak v moři vznáší.

 

Tak si pluje šňůra dál

Až obepluje celý světa sál

Sál ve kterém si šňůra s námi hraje

Ale naše výhra nad ní možná v dáli vlaje.

---