PARALELNÍ SVĚT-31

Podplukovník Michal Novotný sedící v civilním obleku za volantem upíral zrak na ulici. Ta vedla ke kasárnám, do kterých vjelo nákladní auto, které mělo na střeše kabiny válec s několika malými radárky. Tím válcem byla sonda, která byla schopná proniknout do budoucna. Kolem sebe měla vytvořenou ochrannou clonu proti spatření, a tak německý řidič ani vojáci v kasárnách o ní neměli žádné tušení.

„Pane generále, zaparkuji auto blízko kasáren,“ pronesl podplukovník, když oba spatřili kasárenské domy.

„A váš plán, pane podplukovníku?“ zeptal se generál Smith Stevenson, který byl rovněž v civilním oděvu.

„Zdi kasáren jsou vysoký, tak budu muset vylízt třeba až na střechu jednoho z těch domů, co jsou přes ulici A pak paprskem tu sondu přeníst z toho náklaďáku na střechu tohohle auta. Jiná možnost v tuhle chvíli není.“

„Ano, to máte pravdu,“ pronesl zamyšleně generál.

O chvíli později Novotný zastavil automobil na opačné straně ulice, než byly kasárny.

„Pane podplukovníku, major pronásleduje kanály toho, co chtěl umístit nálož na poklop kanálu. A kapitán má batoh, v němž je načasovaná výbušnina a s tím batohem běží k místu, kterým do kanálů vlezli,“ uslyšel náhle podplukovník v naslouchátku hlas nadporučíka Mírka Vincenta. Ten byl uvnitř skály, v jejímž vnitřku byla tajná základna. A na dálku ovládal miniletadélko s mikrokamerou, které létalo s ochrannou clonou proti spatření nad Prahou.

„Sledujte, pane nadporučíku majora Pokorného a buďte mu nápomocný. Já už to tady nějak zvládnu. Mám jenom jeden dotaz. Není třeba nějakej kominík na střechách na vokolních domech?“

„Na střechách nikdo, pane podplukovníku není,“ odpověděl mu nadporučík.

„Děkuji. Potom mě informujte, jak major uspěl.“

„Ano pane podplukovníku!“

Novotný si prohrábl vlasy a pohlédl na kasárny. Přitom vytušil všetečné otázky generála.

„Co se děje v těch kanálech?“ zněl vzápětí dotaz Stevensona.

„Major Novotný pronásleduje osobu, co tam přinesla tu nálož.“

„Jak to, že jí major hned nezpacifikoval? A teď se za ní honí?“

„Podrobnosti, pane generále nevím, ale major Novotný to určitě zvládne. Já teď půjdu do toho domu, co je támhle na rohu. A vylezu až na střechu. Vy zatím, když tak běžte do támhle tý kavárny. Mohlo by to být nápadný, kdybyste seděl v autě.“

„Doufám, pane podplukovníku, že vše dopadne dobře,“ řekl mu generál.

„Já taky, pane generále,“ pronesl Novotný a vystoupil z vozu.

 O chvíli později pomalu přešel ulici, načež prošel kolem novinového stánku. Vrátil se k němu a koupil si jedny noviny a poté vykročil směrem ke vchodu. Zanedlouho rychlým krokem šel po schodišti a brzo se ocitl u dveří půdy. Díky univerzálnímu klíči je odemkl a stanul na rozlehlé půdě, na které bylo nataženo několik šňůr s prádlem. Sluneční světlo pronikalo na půdu skrz půdní okénka a k jednomu z nich, co bylo pootevřené, došel a zcela jej otevřel. Pak se jím pozorně zadíval ven a naskytl se mu pohled na kasárenské domy. Bohužel však viděl jen část dvora. Nasadil si tedy na oči brýle, které vypadaly zcela obyčejně. Jenže tyto brýle byly speciální. Pravým ukazováčkem dlouze stiskl místo na obroučkách, které spojovaly obě části brýlí, a tak mohl přes skla vidět věci, co měly kolem sebe ochrannou clonu proti spatření. Tedy i onu sondu.

 Poté se pomalu protáhnul otvorem půdního okénka, přičemž náhle zaslechl nad sebou nějaký šramot. Lekl se a kolem hlavy mu vzápětí prolétlo několik holubů. Současně ztratil rovnováhu a dopadl na střešní tašky. Než se nadál sjel bokem po střeše a zarazil se až o komín a přitom se praštil o něho hlavou. Zároveň mu z očí spadly brýle, které vzápětí sjížděly po taškách k okraji střechy.

KONEC TŘICÁTÉ PRVNÍ ČÁSTI