Májová

archiv. Promiňte pane Mácha, potřebovala jsem se s něčím tehdy vypořádat. Byl máj a kvetl BEZ.

Májová Byl pozdní večer - před první máj - večerní máj - byl lásky čas - z nitra zval ku lásce hlas, kde z úbočí zaváněl háj. Pod kaštanem dívka sedí čerstvá zeleň ji v tváře hledí , samota svírá srdce její rty bolestí se sami chvějí. Zrak její hledí v silné zdivo, v očích zoufalo - divo to místo vzalo co jí milo do srdce bolest vlilo. Za tlustou hradbou, v kobce temné zavřený, sám, v cele jedné, okovy a pouty připoután do klády drahý její dán. Pod úbočím plných kaštanů svící je malý hřbitov v tichu spící, zde navršený čerstvě hrob ukrývá hříchů jejích tajný cop. Ten druhý, bledě krásný její milý, jak nebe jasný spí nekonečným spánkem, už nevlájí jeho vlasy vánkem. Náhle srdce jeho tlukot ukončen bodnutím dýky jsa zaskočen rukou jíž vedl spravedlivý hněv do těla svůdce něžných děv. Červům teď nechť plete hlavu ten, jenž vždy myslel, že je v právu, když nejprv vůní mámil květinu pak stav ten, dal JI - za vinu. Když lámal její útlý stonek, úsměvy lákal na svůj dvorek. Nejprv zaléval ji něhy láskou, za vzešlý cit pak káral s vráskou. Dívka mnohokrát v zoufalství vnořena litovala, že ženou byla stvořena a častý slzí čirý vodopád z jejích očí hořce pad... Častokrát v klín druhého muže a on, vida kdo za to může nesnesl bolest drahé bytosti pomstu dokonal bez milosti. Pod stromy bledá dívka sedí čerstvá zeleň ji v tvář hledí. Z lásky plané dvojí se srdce těžko hojí. Jeden milý mrtev v hrobě, druhý vydán v právo době. Již ho teď cele vězní samoten je - bez NÍ. Kdo srdcím takovým útěchy jaké dá? Bez konce láska je? Zklamánať láska má! Je pozdní večer - první máj - večerní máj - je lásky čas - v nitru pláče láskou hlas: JARMILO! - JAR!! - ať MILO!!!

---