Úvaha z důvodu příliš velkého dostatku volného času

Konečně sem se dostala k počítači.Neděle…hmm,slíbila jsem si,že nějak rozumně využiju čas.Výsledek:1 hodina vaření oběda-2 hodiny přemýšlení o tom,jestli to co sem uvařila je skutečně k jídlu-1 hodina přežvykování+30 minut přesvědčování samu sebe,že to,že je mi nevolno určitě nemá  co dočinění s mým kuchařským uměním.

To už jsou 4 a půl hodiny z neděle,které se točily kolem jedné jediné věci.

Proč vlastně tohle píšu?Newím…možná jen nemám co dělat a tak se chci podělit o svůj zážitek…Dobře přiznávám,mám potřebu se vykecat a jelikož není nikdo poblíž kdo by mé nářky poslouchal,tak píšu.Ale stejně…přestože vím že kdyby tohle psal někdo jiný,nijak by mě nebavilo to číst,ale když to píšu já…je to…newím pro mě docela zábavné.Divné,proč skoro každému připadá dobré a smysluplné to co dělá on sám a přitom kdyby to samé dělal někdo jiný,řekl by si:“Panebože o co ti jde?“jenže právě ten co se diví si neuvědomí jak je kritický k ostatním a 100%ně by se divil,kdyby mu to samé co napsal on tomu co se swěřowal,napsal ten co by četl jeho „pocity na papíře“.Zvlštní jak si někteří berou věci osobně.Já takowá jsem,i když si to nechci přiznat…No upřímně,kolik lidí je takových co bez problémů dokáží říct:jo udělal jsem chybu.Je pravda že většina to nakonec přizná,ale já osobně neznám nikoho kdo by alespoň bez malého pokusu o elegantní překroucení pravdy neusiloval…Hrozně divné,že všichni se nějak lišíme a obecné heslo pro lidstvo je:Každý je jiný,ale je to opravdu pravda???