Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Římský karneval střední Asie

20. 11. 2005
6
0
2386


Kdysi mi dědeček půjčil CD, na kterém m.j. byl Berliozův Římký karneval a Borodinova symfonická báseň Ve stepích střední Asie. V těchto dvou skladbách mě naprosto uchvátily úžasné sólové party anglického rohu. Od té doby jsem tomuto nástroji absolutně propadla...

To se takhle jednou do sebe zamilovali fagot s hobojem. Tak si zahráli, že se vezmou. Oddával je lesní roh. Na stvrzení lásky si vyměnili klíče - fagot věnoval hoboji basový a hoboj fagotu houslový. Na svatební cestu vyrazili do Anglie. Bloudili křížem krážem přírodou, až je klapky zanesly do hlubokého lesa. Už se smrákalo a oni byli už docela unaveni. Usedli tedy pod strom, aby si odpočinuli. Mezitím se úplně setmělo. Na jejich strom, jako na jediný z celého lesa, zářil měsíc. Plně se oddali své lásce a posléze usnuli...

Mlha je zahalila svým závojem. A byl podzim, takže oba do rána posypaly provlhlé listy. Jeden ten Liszt oba zahříval svým dechem, aby nenachladli. Vítr je nad ránem zavál na palouk, do orosené trávy, a položil na vínově červené chryzantémy.

Po návratu ze svatební cesty museli opět do práce. Zkoušela se Dvořákova Novosvětská, kde měla paní Hobojová (no, ted' už vlastně Fagotová) ve druhé větě svůj velký sólový part. Pan Dvořák měl ale pořád pocit, že to není ono, že tomu jaksi něco chybí, ale nevěděl co. Už se na to sólo vystřídaly všechny nástroje, a pořád stejný pocit. A bylo taky divné, že paní Hobojová-Fagotová pořád odbíhala vytřepávat sliny. Nu, byla totiž těhotná. Za devět dní (u nástrojů je to jinak) porodila krásného a zdravého synka, který dostal jméno anglický roh, na památku místa početí a jejich oddávajícího. Anglický roh rostl jako z vody. Svým rodičům dělal jenom radost, téměř už od narození projevoval velký zájem o hudbu, chodil s nimi i na zkoušky. Pan Dvořák ho jednou vybídl, zda nechce něco zahrát, že by si jej rád poslechl. Anglický roh spustil. A v tu chvíli pan Dvořák našel svůj nástroj do druhé věty....


Kostka
24. 12. 2005
Dát tip
No anglickej roh je úžasnej, nezaměnitelnej, ačkoli v něm cítíme hlas obou pohádkových rodičů. Jenže kdo ho dnes zná? Kdo na něj hraje? Kterej jazzman s ním dnes touží udělat díru do světa??

Mermomoc
23. 11. 2005
Dát tip
pěkné, slečno Kristino, dobře podané* já nechal zas pohádat flétny :)

Jé, dík! ;) Vážně?? Tož to já se s flétnou hádám v jednom kuse (hraju totiž (no, spíš znásilňuju :))))))) i na flétnu)

REDH0T
21. 11. 2005
Dát tip
Nádherná pohádka - vzpoměl jsem si na Jozefa krónera a jeho seriál o hudbě z osmdesátých let - DOREMIFASOLASIDO, či jak se to jmenovalo. Bylo to hodně o fabulaci... ty budeš nesmírně poetická duše...

vesuvanka
20. 11. 2005
Dát tip
Moc hezká pohádka plná tónů a barev.... a zaujal mě i prolog. Obě skladby mám moc ráda. Když poslouchám Stepi střední Asie, doslova přede mnou ožívají, vlní se ve větru, jejich barvy jsou laděny do světle okrové, tu a tam rozhozené barevné květy... TIP

sklenář
20. 11. 2005
Dát tip
za nápad*

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru