Pro tátu tam...

Vlny zaplavují mysl,

a valí se nepřetržitě dál,

fotografie vzdálených vzpomínek,

sen, který se se kdysi stal.

Zjevují se a znovu mizí,

jak ve Styx hozený kamínek,

mnohé jsou mi dodnes cizí,

sen, co už se tehdy zdál.

Letmý pohled z okna vlaku,

okamžik, co se mnou zůstane

krásné de ja vu v slzách zraku,

budoucnost, co se nestane.

Uložené pevně a hluboce,

držím je, nechci se jich vzdát,

bolest, lásku, mé emoce,

tati měl jsem tě moc rád!!!!