Ledová královna

A Ty za pár týdnů přijedeš domů na svátky...

Byla jedna dívka která zmrazila mě krásou,
v očích sněhu vločky, jinovatka jejich řasou,
hlas jasnější než polární záře
a vlasy - to křišťálové rampouchy jí lemovaly tváře.

Ta víla měla vlastně jen tu jedinou vadu
jenže já ani v nejmenším netušil zradu.
Že v ledové hrudi bije ledové srdce,
za lednových nocí nešlo poznat přece...

Tehdy jsem naslouchal půlnočním zvonům,
vprostřed bílé tmy nechtěl vracet se domů.
Zimou se třásl, čekaje její souhlas
- důvody k pochybám? Proč měl bych je zkoumat...

Postupem času tělo prostoupila zima,
život bez ní zdál se jako převeliká chyba.
City k jiným zamrzly snáze než mělká řeka,
teplý dotek slunce mě najednou lekal.

Padá zvolna k zemi, blýskavá, ostrá slza.
Že prý nechceš být nikdy moje žena...
Co zprvu zdálo se nemožné teď děje se přece.
A náhle v ledové hrudi mi bije ledové srdce.

Tak měsíc za měsícem stále mijí.
Ostatní z kalichu horké lásky dávno pijí.
V mých vzpomínkách však zůstává navždy skrytá,
touha po studené ruce jenž mojí dlaň chytá.

---